Pardubická skupina Dukla Vozovna – toto těleso se vyznačuje tím, že v něm hraje více harmonikářů než kytaristů, kvůli čemuž označují svoji hudbu za double harmonica punk. Hudba Dukly Vozovny zavání díky úmyslně neprofesionálnímu mužskému zpěvu a specifickému zvuku harmoniky hospodskou nestrojeností.
Foto: dreamstime.com
Dukla Vozovna v pátek 6. 12. zavítala oblažit svoji hudbou trutnovské posluchače do příjemného undergroundového prostředí klubu Kabinet. Na koncertě se nám bohužel rozhovor nezdařil a tak vznikl skrz elektronickou poštu. Členové kapely potvrdili moji představu sympatických na nic si nehrajících mužů, kteří se rádi baví jako všichni ostatní, ale mají šlechetný koníček navíc. Dotazy zodpovídal zpěvák a kytarista Roman Anděl alias Bóďa, ale neegoisticky hovořil za celou kapelu.
Zdroj: www.anicka182.wz.cz
Hrajete jak v malých klubech, tak na velkých festivalech. Co preferujete, anonymní davy lidí nebo komornější prostředí v podnicích typu Kabinet?
Obojí se těžko srovnává, velké letní festivaly jsou dobré v tom, že hraješ pro mnohem větší publikum, máš možnost se představit lidem, který tě neznají, nebo by normálně do klubu nepřišli, vždy se hraje líp pro více lidí, ovšem koncert v klubu, který má atmosféru, a dorazí na něj lidi přímo na tebe, je mnohem intenzivnější.
Jedním z velkých festivalů je Trutnov Open Air Music Festival. Na něj mnoho Trutnovanů spílá kvůli hrabivému organizátorovi Věchetovi, nabytost programu i účast výrazně klesá. Co si o něm myslíte vy?
Pro nás je tento festival jedním z nejlepších festivalů u nás, má hroznou atmosféru díky lidem, co na něj pravidelně jezdí, není to ani tak o kapelách jako o prostředí, má to nějakou zvláštní přidanou hodnotu, která se těžko popisuje.
Koncertujete i v zahraničí?
Ano, není to nijak pravidelné, ale už jsme navštívili Německo, Slovensko a Polsko, rozhodně ale nemáme ambice stát se mezinárodní kapelou.
Často jste prezentováni jako punková skupina, ale po zavíracích špendlících a roztrhaných kalhotách nikde ani stopa. Nikdy jste nepřemýšlel o rebélii v podobě číra a těžkých bot?
Nemyslím si, že punk je o číru a o tom, co nosíš, spousta punkačů z těchto převleků již vyrostla a neznamená to, že jsou úplně jiný než dřív. Důležitý je, co ti klepe v srdci, a u nás je to rozhodně punk.
Ve vašich textech se však často objevují motivy alkoholu nebo marihuany. Z punkového životního stylu jste tak – neberte si to zle – převzali lehce zhýralý způsob života, nemýlím se?
Určitě ano, ono to k tomu samozřejmě tak nějak patří, i když před koncertem se snažíme držet na uzdě.
V písni Jepečko se objevuje narážka na rudé bratry. Nenašla jsem, kolik vám je, ale něco ze socialismu si zřejmě pamatujete. Jak na něj vzpomínáte? Byla pro vás Sametová revoluce bránou ke svobodě?
Všichni jsme si socialismus zažili pouze jako malá dítka bez rozumu, já osobně při revoluci seděl v první třídě základky, ale rozhodně bychom klíčema cinkali, jsme rádi, že můžeme žít ve svobodné zemi.
Přestože vaše hudba zní poměrně vesele, občas se v textech vyskytne skepse, motivy samoty a postrádání smyslu života, například v Nánáná zpíváte: „Už abych ležel pár metrů pod zemí, nikdo mě nechce a nikdo mě nemá rád.“ Kde se to ve vás bere? Opravdu zažíváte takové pocity?
Těžko říct, na co jsem při psaní tohoto textu před asi osmi lety myslel, ale zřejmě nějaká morální kocovina, určitě nemám pocit, že je všechno na hovno a nikdo mě nemá rád, naopak, život je super!
Když už jsme u motivů z písniček, kdo vymýšlí Vaše texty charakteristické hovorovými výrazy a tématy ze života?
Na textech se podílíme všichni, je to vždy taková společná debata před nahráváním zpěvů ve studiu, každý něco napíše a společně to probereme.
Vaše nejmladší album Prášky proti smrti se datuje k roku 2009. Chystáte nové?
Ano, už na něm pracujeme, bohužel se nám nedaří dokončit posledních pár skladeb. Všichni doufáme, že je co nejdřív dotáhneme, a album vyjde v průběhu příštího roku.
S jakým ze svých alb se cítíte nejspokojenější?
Na každém z nich jsou písně, našimi fanoušky velmi oblíbené, které hrajeme dodnes. Bohužel nejsem úplně spokojen ani s jedním z nich, pořad je co vylepšovat hlavně v oblasti zvuku. U dalšího CD chystáme výrazný posun. Vždycky jsme si mysleli, že nejlépe tomu rozumíme sami, ale už jsme pochopili, že si musíme nechat poradit.
Nepřemýšlíte o projektu s nějakou jinou skupinou, například společným singlem?
Zatím jsme o tom nepřemýšleli. Pokud by taková nabídka přišla tak ji určitě zvážíme, samozřejmě by záleželo kde, s kým, jak a proč.
Co vás vedlo k účasti na Noci s Karlem? Demonstrovalo to váš politický názor?
Známe se s Martinem Věchetem z trutnovského festivalu. Když nás požádal o podporu v rámci akce „Noc s Karlem“, ani na chvíli jsme neváhali a bez nároku na honorář jsme přijeli akci podpořit. Spojili jsme příjemné s užitečným a ano, vyjádřili také svůj politický názor.
Co říkáte na výsledky voleb?
Plně je respektuji. Bohužel si myslím, že jsme přišli o možnost mít mnohem lepšího prezidenta, než v současnosti máme.
Jaké povolání vykonáváte v civilním životě?
Jsme truhláři, obchodní zástupci, ajťáci a ředitelé hotelů.
Na jaké koncerty chodíte? Preferujete pouze punk nebo si poslechnete i blues?
Nemám vyhraněný styl. V rámci klubové scény chodím úplně na všechno.
Pogujete v kotli jako správný punkáč? (pogo je tanec sestávající z poskakování a lehkého narážení do ostatních posluchačů v takzvaném kotli, tedy v těsné blízkosti pódia, pozn. aut.)
Kotel už radši přenechávám mladším.
