Jsou mladí a rozhodli se pomáhat. Svůj čas věnují druhým. Učí se zásady první pomoci, své vrstevníky upozorňují též na rizika HIV/AIDS a jsou zapojeni do mnoha dalších projektů. O činnosti občanského sdružení FARG jsem si povídala s Denisou Cemperovou.
Představ FARG našim čtenářům.
FARG je občanské sdružení, které bylo založeno v roce 2007 studenty Střední zdravotnické a Vyšší odborné školy zdravotnické v Havlíčkově Brodě. Původní záměr bylo vzdělání v první pomoci. Dnes máme přibližně 50 aktivních členů, pobočku v Itálii, nově i v Brně a Pardubicích. K první pomoci přibyly projekty Modelové situace, dále Nezavíráme oči před stářím a v neposlední řadě se zabýváme prevencí především HIV/AIDS .
Můžeš nám tyto projekty blíže popsat?
V projektu Modelové situace se snažíme připravovat – tedy maskovat zranění pro nácvik první pomoci. Přeci jen je něco jiného první pomoc probírat teoreticky a pak se vrhnout do praxe. Pracujeme s těstem jako náhradou kůže, umělou krví a dalšími vychytávkami, aby zranění vypadalo co nejreálněji, k dokonalé modelové situaci pak samozřejmě velkým dílem přispívají také figuranti. Do „modelovek“ zahrnujeme i lehká zranění, kde je ale člověk otřesen hlavně psychicky.
Nezavíráme oči před stářím byl nápad můj a mé nejlepší „fargovské“ kolegyně Anety Eisové. Byly jsme se třídou na exkurzi v Domově důchodců a napadlo nás, že bychom mohly klienty navštěvovat. Oslovily jsme tedy DD v Havlíčkově Brodě, který má i pracoviště v Břevnici, tam se nacházejí klienti s Alzheimerovou chorobou či s jiným typem demence. V současné době docházíme právě sem. Druhým takovým cílem bylo k dobrovolné činnosti přitáhnout více členů, to se nám povedlo právě teď a dvě slečny z prvního ročníku se k nám připojily.
Cílem projektu HIV/AIDS je edukace především mladých lidí v této problematice. Probíhá metodou Peer – tedy, že „vyučujícími“, těmi, co předávají informace, jsou lidé, kteří jsou přibližně stejného věku. Klademe důraz na to, aby se jednalo spíše o takové přátelské povídání. Musím říct, že pro mě bylo mnohdy zarážející jak málo informací lidé mého věku (zhruba 15–18 let) mají.
Jak ses ty sama do organizace dostala?
S nástupem do prvního ročníku jsem slyšela, že při škole funguje organizace, která se zabývá především první pomocí, zaujalo mě to, zjistila jsem si nějaké informace na internetových stránkách a společně se spolužačkou jsme na náborovou akci donesly přihlášku a už to bylo. Z počátku jsme měly obavy, ale dnes vím, že byly zbytečné.
Pořádáte nějaké náborové akce pro nové členy FARGu?
V současné době probíhá nábor tak, že několik našich zástupců přijde do hodiny prváků a představí jim tam naši činnost a poté je na studentech samotných, jestli přijdou na naši schůzku. Pokud ano, chodí běžně na výuku první pomocí jakoby na zkoušku a zhruba po třech měsících se mohou rozhodnout, jestli podepíší přihlášku a stanou se taky našimi legitimními členy nebo ne.
Jak probíhají vaše setkání?
Jednou týdně se scházíme v rámci celoročního kurzu první pomoci pro nové členy. Učíme je základy první pomoci a také se tento rok poprvé otevřel kurz pro nás pokročilé, kde si své vědomosti prohlubujeme. Klasická výuka teoretické části se střídá s praktickou – uděláme tzv. „modelovku“, kde si zkoušíme, jak jsme schopni řešit krizové situace.
Pokud potřebujeme vyřešit nějaké organizační záležitosti, svoláme valnou hromadu a tam vše prodiskutujeme.
Co všechno se ve FARGu učíte?
Především, jak jsem již zmiňovala, první pomoci. Za sebe ale musím říct, že mě FARG naučil mnohem více, hlavně vystupovat před lidmi a zmírnit svůj strach.
Jaký byl váš největší úspěch?
Pro každého člena je to asi jiné, pro mě je největším úspěchem to, že jsme parta lidí, kteří si jdou za svým a baví je to, co dělají, a vzájemně si dokážeme pomoct.
Pořádá FARG nějaké kurzy pro veřejnost?
V dohledné budoucnosti je to v plánu, ale v současnosti kurzy pro veřejnost nepořádáme. Není to jen tak, na takového záležitosti je potřeba mít akreditaci.
Jaké jsou základní zásady 1. pomoci?
Základní zásadu vidím v tom nezmatkovat a nebát se. A také přemýšlet. Můžete se sice naučit obecné zásady, ale ne vždy je možné je aplikovat na každé zranění. Důležité je pochopit alespoň trochu, jak to v lidském těle funguje. Spousta věcí se dá také odvodit z mechanismu poranění. Uvedu příklad – vidím člověka, který je v bezvědomí, leží na břiše, dýchá a má pulz. A co v takovém případě říká učebnice? No, přeci uvést do zotavovací polohy! Ale co když ten člověk leží pod skálou? V takovém momentě je daleko lepší jej nechat ležet a zavolat záchranku.
Jaká je vize FARGu do budoucna?
Neustále se zlepšovat, prohlubovat své znalosti, pořád co nejvíc dobrých akcí a snad i dát o sobě trochu více vědět světu.
Jaká kritéria musí člověk splnit, aby se mohl stát jedním z vás?
Je dobré, aby se jednalo o studenta zdravotnického oboru, ale není to nutností. Nepožadujeme, aby se k nám přidávali pouze lidé, kteří první pomoc ovládají, naučíme je to sami. Chceme však mezi sebou lidi, kteří umějí makat a chtějí se tomu věnovat naplno a uvědomují si cennost lidského života.
Na závěr máš možnost něco vzkázat našim čtenářům.
Ráda bych vzkázala, že není ani tak podstatné čemu se člověk věnuje, ale to, že má pro co žít, má takovou tu svou srdeční záležitost a pro tu bojuje, jde si za ní, i když ne vždy je to jednoduchá cesta.
Děkuji za rozhovor a přeji vám do budoucna mnoho úspěchů.
