Film Kajínek, který měl premiéru letos v srpnu, byl očekáván se smíšenými pocity. Mnozí měli pocit, že půjde pravděpodobně o dokument či jakousi rekonstrukci Kajínkova případu a film se tak pokusí “naočkovat“ diváky přesvědčením, že celý proces byl ve skutečnosti uměle vykonstruován a Jiří Kajínek je nevinen, jak ostatně sám stále tvrdí.
Jiří Kajínek, který je ve vězení s doživotním trestem za vraždu podnikatele a jeho osobního strážce, je už dnes sám o sobě dobře známým pojmem. Je nejslavnějším českým vězněm a jeho útěky z plzeňské věznice a z pevnosti Mírov jsou téměř legendární. Přesto se námět na film o Kajínkovi setkal přinejmenším s gestem “povytaženého obočí“ v řadách veřejnosti. V jeho příběhu však tvůrci uviděli příležitost nejen k zamyšlení nad jeho kauzou, ale i k působivým hollywoodským efektům a prvkům thrilleru, který bude mít čím lákat do kin. Tento záměr byl shledán úspěšným.
Film je debutem režiséra Petra Jákla. V hlavních rolích se předvedli ruský, v Cannes oceněný herec, Konstatntin Lavroněnko, jeho obhájkyni ztvárnila Tatiana Vilhelmová. V dalších rolích jsme mohli vidět skvělého záporňáka Vladimíra Dlouhého i jeho bratra Michala, polskou hvězdu Boguslawa Lindu a němce Wernera Daehna a Kena Dukena, který spolupracoval i s Quentinem Tarantinem. Vedlejší role spoluvězně překvapivě sedla Václavu Noidu Bártovi, který se však mnohem víc blýskl díky hudbě, kterou pro film složil.
Film se podle recenzentů nedrží ve všech směrech skutečných událostí okolo Kajínkova případu, realita je v něm obsažena asi z poloviny, zbytek je dílem fantazie a představ filmařů. Nechybí tu však dostatek “drsných scén“ z vězeňského prostředí i mimo něj, ani náznak milostné romance. To všechno spolu s bezmeznou zvědavostí, jak to vlastně s filmovým Kajínkem dopadne, nepřestává lámat rekordy v návštěvnosti kin.
