Případů patologického hráčství u nás za posledních 20 let výrazně přibylo. Gambler za svou závislost mnohdy platí až příliš vysokou cenu. Přichází o rodinu, přátele, zaměstnání a vlastně ztrácí i sám sebe. A to si původně chtěl jen jednou zahrát na automatech.
Na hře jako takové najdeme mnohá pozitiva – je to přirozený projev činnosti. Stává se pro nás relaxací, osvěžením. Hra má v našem životě nezastupitelné místo. Díky ní už od útlého dětství projevujeme své schopnosti a osobní potenciál. Procvičujeme svou fantazii, kreativitu, jsme hrou motivováni, učíme se poznávat svět kolem nás i sami sebe. Hra nám pomáhá navazovat vztahy s ostatními lidmi, odbourává tlak a agresi.
Pokud ovšem hovoříme o patologickém hráčství (závislosti na automatech), člověk přestává ovlivňovat svou vlastní vůlí, kdy a jak se bude hře věnovat. Nedokáže se o tom svobodně rozhodnout a pravděpodobně se dostává do pasti, ze které bude těžko hledat cestu ven. Mnohdy je to možné jen s pomocí odborníků. Návyk si kromě automatů můžeme vytvořit také na sportovní sázky, kasina nebo karetní hry.
Automaty dělíme zpravidla do dvou skupin, na zábavní a výherní. U zábavních automatů se nejedná o hazardní hru v pravém slova smyslu. Hráč si kupuje spíše čas, který může u přístroje strávit. Naproti tomu na výherním automatu si zákazník kupuje možnost výhry, což jej v mnoha případech nabádá k dalším a dalším investicím. („Jednou to přece vyjít musí!“)
V ČR mají osoby mladší 18 let zakázáno provozovat hru na výherních automatech.
Závislostí jsou ohroženy také děti, které se ve svém volném čase věnují hlavně videohrám nebo počítačovým hrám. Nenápadně si tak kolem sebe staví bariéru a v reálném světě pak mohou mít problém s navázáním osobního vztahu, protože jsou vystaveny více kontaktu s počítačem než s ostatními lidmi.
Společné rysy gamblerů
Gambler se postupně věnuje už jen hazardní hře, plánuje, kdy a jak bude příště hrát. Přemýšlí, kde sehnat finance potřebné k hraní. Aby mu hra přinesla pocit uspokojení a vzrušení, musí stále častěji zvyšovat frekvenci svých návštěv v hernách. Do svého hraní investuje stále více a více peněz.
Mnoho gamblerů se snažilo hru omezit nebo s ní úplně přestat, v této chvíli ale nastupují pocity zoufalství, neklidu a podrážděnost. Postižený se ke hře uchyluje často také proto, aby unikl realitě a problémům, které v ní zažívá. Hra mu dává pocit, že je úspěšný, mírní se tak jeho pocity méněcennosti, viny, úzkosti nebo deprese.
Jestliže hazardní hráč jednou na automatu prohraje, vrací se záhy do herny proto, aby prohranou částku vyhrál zpět. Gamblerství značně narušuje vztahy hazardního hráče s jeho rodinou. Postižený rodině lže, mlží, snaží se zamaskovat svou závislost i sumu, kterou už na automatech prohrál. Gambler se dopouští trestných činů, krádeží, podvodů a zpronevěry, aby získal prostředky pro další hru.
Závislost na automatech mu ovlivňuje a ničí jeho osobní vztahy (dochází k rozpadům rodiny), vzdělání nebo kariéru.
Typologie gamblerů
MUDr. Chvíla (1996) ve svém výzkumu popsal charakteristiky jednotlivých patologických hráčů.
Typ A – Gambler má nutkavou potřebu znovu zažít pocity při hře, chce si ji zopakovat. Do hry vkládá stále více finančních prostředků. Aby je získal, nezdráhá se přikročit i k nezákonným činům. Jedná se o člověka společensky nepřizpůsobivého až sociálně narušeného.
Typ B – Často utíká od reality ke hře. Hrou si kompenzuje svou úzkost, vinu nebo své problémy ve vztazích. Gambler tohoto typu je nejistý, reaguje neuroticky a spoléhá na to, že za něj problém hazardního hráčství vyřeší jeho blízcí. Nedokáže si přiznat, že se potýká s gamblerstvím, snaží se svou závislost před okolím zakrýt.
Typ C – Gambler nedokáže hru kontrolovat, je podrážděný vždy, když má hraní ukončit. Hra se stává jeho nutnou potřebou, bez které nedokáže běžně fungovat. Neuvědomuje si ani to, že kvůli častému hraní přichází o svou sociální pozici, ztrácí kontakty s okolím, je izolován od společenského dění. Má sklony jednat kompulzivně (má nutkavou potřebu opakovat své chování, této potřebě se nedokáže sám ubránit).
V závislosti na typu hráče se poté přistupuje také k odlišnému způsobu terapie. Ta by se měla snažit o předcházení rizikovému chování a o trénování abstinence hry v gamblerově životě. V počátku by také měly být zvládnuty a ovládány předpoklady hráče ke hře.
Fáze závislosti
Každý gambler, který se už bez herních automatů nedokáže obejít, prochází třemi stupni závislosti. Jednotlivé stupně na sebe navazují, nelze zaměňovat jejich pořadí.
1. Stadium výher
Gambler hraje jen čas od času, sní o tom, že jednoho dne vyhraje velkou sumu peněz. Nadměrně věří tomu, že se mu jeho vklad do hry vrátí. Postupně hraje stále častěji a zvyšuje sázky. Začíná hrát více o samotě. Přátelům a známým se chlubí svými výhrami, ačkoli třeba vůbec nevyhrál.
2. Stadium prohrávání
Hráč v této fázi už nedokáže s hrou přestat, ztrácí kontrolu nad svým chováním. Jedná se tudíž o přímé patologické hráčství. Gambler se uzavírá před okolím, je neklidný, podrážděný, stále častěji se objevují problémy v rodině, ale postiženému na tom nezáleží, protože je až příliš fascinován hrou. Tu financuje z vypůjčených peněz, dluhy mu narůstají a on jejich splácení stále více odkládá. Své hraní před rodinou tají.
3. Stadium zoufalství
Gambler se dopouští trestných činů, aby si obstaral finanční prostředky ke hře, odcizuje se rodině a přátelům. Obviňuje je z následků svého chování, až ve většině případů dojde k rozpadu rodinných vztahů. Gambler je zoufalý a často uvažuje o sebevraždě nebo se o ni už dokonce pokusil.
Rizikové skupiny
V letech 1992–1994 se z gamblerství stala jedna z nejrozšířenějších závislostí v České republice. Patologickým hráčstvím může být ohrožen kdokoli, přesto se v populaci objevují skupiny, u kterých se závislost na hracích automatech objevuje častěji než u jiných.
- Děti a mladiství – závislost u nich vzniká nejrychleji, zpravidla během několika týdnů nebo měsíců. Průměrná doba vzniku závislosti je 1–3 roky.
- Muži – jsou dominantní skupinou, u níž dochází k patologickému hráčství.
- Profesionální hráči – znají triky a podvody, jak při hře vítězit, ale neuvědomují si, že ve chvíli, kdy se z jejich vášně stane posedlost, nedokážou už tyto své profesionální zkušenosti účinně používat.
- Číšníci, obsluha heren – patří do skupiny nebezpečných povolání. Jsou hracím automatům trvale vystaveni, a tak i riziko, že propadnou závislosti, je u nich poměrně vysoké.
- Hyperaktivní děti – v reálném životě jsou živé, neposedné, zvídavé, ale přesto dokážou u hracích automatů nebo počítačových her strávit mnoho hodin denně.
- Nezaměstnaní nebo neúspěšní studenti – ačkoli se patologické hráčství u této skupiny objevuje jako důsledek nezaměstnanosti, najdeme v ní i jedince, kteří si tímto způsobem kompenzují své profesní neúspěchy.
Problematice patologického hráčství se v České republice věnují např. Anonymní gambleři.
