Ghosting je mezi novodobý fenomén při rozcházení mladých lidí. Když se ghoster už nechce s parterem/partnerkou vídat, prostě přestane reagovat a dělá mrtvého brouka, dokud si druhý sám neuvědomí, že vztah skončil.
Nový fenomén v rozchodech, tzv. ghosting pochází z anglického slova ghost, což znamená duch. Už jako by sám název napovídal, o co tu půjde. Byli jste s někým párkrát na schůzce, ale už ho nechcete vidět? Pak prostě a jednoduše zmizíte – jako duch! Nereagujete na SMSky, nezvedáte telefon. Děláte mrtvého brouka.
Váš protějšek na druhé straně v tom z počátku jistě neuvidí záměr. Čeká na vaši odpověď. Hodinu, dvě, tři. Možná ho napadne, že máte moc práce, a tak jste se mu nestihli ozvat. Omlouvá vás. Když se neozýváte ani v následujících dnech, začne mít strach, jestli se vám něco nestalo. A vy jste v pohodičce doma a prostě už nemáte v plánu s dotyčným/dotyčnou komunikovat. Na Facebook vesele postujete fotky z včerejší vydařené akce a pak i tomu druhému tak nějak dojde, že tady něco nehraje.
Ghosteři se chtějí vyhnout vysvětlování
Ghosting volí dnes jako způsob rozchodu stále více mladých lidí. Zdá se to kruté, neupřímné, neosobní. Copak je takový problém říct někomu, že už ve vztahu s ním nechceme pokračovat?
Ke ghostingu se uchylují většinou lidé, kteří s partnerem strávili jen kratší společný čas nebo s ním byli jen párkrát na rande. Je to pochopitelné. Ve chvíli, kdy s přítelem nebo přítelkyní už sdílíte společnou domácnost, není tak snadné tímto způsobem vztah ukončit. A hlavně – s dlouhodobým partnerem nás to pravděpodobně ani nenapadne.
Zatímco ukončit komunikaci krátce po seznámení není dle těch, kteří „dělají mrtvého brouka“ takový hřích. Proč se s nechtějí rozcházet z očí do očí? Často důvodem ghostingu bývá nechuť s druhým rozebírat, proč jsme se k ukončení vztahu rozhodli. Jakmile partner/partnerka, kterou chceme opustit začne s otázkami typu: „A co jsem udělal/a špatně?“, „Jak to můžu napravit?“ „Proč už se se mnou nechceš vídat?“, vnímají to ti, kteří opouští jako ztrátu času a nechtějí být za „toho zlého“. Častokrát tohle sáhodlouhé vysvětlování zabere v jejích očích víc času než kolik jej spolu ti dva dohromady prožili.
Nedostatek odvahy?
Podle psychologů může ghosting ukazovat na nedostatek odvahy čelit nepříjemným situacím. Pro ty méně odvážné je jednodušší přestat reagovat. Neodepisovat! Ignorovat! „Však ono mu/jí to časem samo dojde“, říkají si.
Někteří ghosteři naopak omlouvají své jednání a možná i uklidňují své svědomí tím, že vlastně druhému ušetřili trápení. Když se mu neozývají, může se utěšovat tím, že má dotyčný hodně práce a nikdo jim neubližuje a nešlape po sebevědomí a sebedůvěře jak by to jistě udělal, kdyby musel partnera/partnerku odmítnout face to face.
Při ukončování vztahu často opuštěný partner pátrá po tom, co udělal špatně a proč už o něj druhý nemá zájem. Lidé touží po upřímnosti, ale na druhou ne každý unese, když od někoho, s kým do budoucna počítal, slyší věty jako: „Nezajímáš mě“, „Nepřitahuješ mě“. Z tohoto úhlu pohledu se ghosting zdá být šetrnějším způsobem rozchodu, nicméně jak věřím, každý má právo vědět, na čem je a zaslouží si rovné jednání. Ať už dotyčným prožijeme jeden večer nebo pár měsíců.
