Pronásledování a vyvražďování Židů, Romů a jiných menšin, jež byly nacisty považovány za nečisté a méněcenné. Na rozdíl od preferované Árijské rasy, jejíž stoupenci věřili v nadřazenost lidí fyzicky krásných, modrookých, štíhlé postavy, s ostrými rysy a blond vlasy. Podle německé propagandy nebyl tento druh jen fyzicky dokonalý, ale i schopnější, vnímavější, inteligentnější a kreativnější. A přesně díky této ideologii o „správných Němcích“ se prolila krev milionů mužů, žen a dětí.
Již po nástupu Hitlera k moci bylo podporováno individuální násilí jedinců proti Židům. To však byl jen slabý odvar toho, co následovalo. Na příkaz Heinricha Himmlera byl vybudován a v roce 1933 otevřen první koncentrační tábor v Dachau. V září roku 1935 na sjezdu NSDAP – Nacionálně socialistické německé dělnické strany, jejíž vůdcem nebyl nikdo jiný než Adolf Hitler, byly přijaty tzv. Norimberské zákony, které byly ještě posléze doplněny o definici židovského obyvatelstva.
Zlomovou událostí byla tzv. Křišťálová noc, která proběhla 9. – 10.listopadu téhož roku, a jejímž důsledkem nebylo jen obrovské množství zničených synagog, ale především zpřísněná opatření proti Židům.
To horší začalo však až o tři roky později, v roce 1938. Židé byli vyloučeni ze škol a byli zcela izolováni od běžné společnosti. V restauracích, čekárnách i ve vlacích měli samostatné oddělené místo. Němci jim začali zabavovat majetek, nebo si ho spíše „brali zpět“, protože podle jejich teorie se zámožní Židové dostali k majetku právě díky okrádání Němců.
Po vypuknutí 2. světové války, 1.září 1939, se situace značně změnila. Lépe řečeno: nejtemnější období začalo. Od této chvíle byli všichni Židé nuceni nosit Davidovu hvězdu pro okamžitou identifikaci. V Polsku se v této době nacházely asi 3 milionu Židů, docházelo však jenom ke spontánnímu, neorganizovanému vraždění. Poté byli Židé soustřeďováni v ghettech, odkud byli následně převáženi do koncentračních táborů. Tam museli pracovat bez ustání sedm dní v týdnu s mizivým přídělem jídla. Mnoho z nich proto umíralo na vysílení.
Eutanazie T-4 – první vyhlazovací program Židů. Výsledek – 270 tisíc mrtvých. Trval od ledna 1940 do srpna 1941. Mezitím ale SS experimentovala s různými plyny. První plynová komora byla vybudovaná již v roce 1939.
Opravdu ve velkém se ale začalo vraždit až po útoku na SS. Do října zavraždili více jak 300 tisíc Židů. Pro ušetření práce příslušníkům SS vraždily i jednotky Wehrmachtu, a to nekompromisně. Pro představu – jeden důstojník se svými 21 muži dokázal zabít 10 600 lidí.
Druhá vlna masové likvidace proběhla v roce 1942, kdy bylo zabito asi 900 tisíc Židů. Prováděly se hrůzné vraždy. Lidé byli nahnáni na louku, kde si museli vykopat jámu, do které po zastřelení spadli. V srpnu 1941 byl svědkem těchto hromadných vražd i samotný Himmler, a ani on nesnesl na umírající pohled.
Zkoušelo se i mnoho jiných metod masového vyhlazování, ale v důsledku toho, že byly postaveny nové, vybavenější koncentrační tábory, začalo se ve velkém vraždit v plynových komorách.
20. ledna 1942 – tento den se konala schůze SS a NSDAP ve Wansee. A právě v tento den se nacisté dohodli na konečném řešení židovské otázky. Neuvěřitelné je, že už pro ně byla likvidace Židů přednější, než samotná válka.
V době, kdy už bylo jisté, že Třetí říše je v rozpadu, agenti SS vyvedli kolony Židů z táborů a zabíjeli se v týlu. Mnoho Židů se po válce stěhovalo do Palestiny, kde v roce 1948 založili vlastní stát. Od druhé poloviny roku 1945 byl zřízen tzv. Norimberský soudní tribunál. Dopadení nacisté zde byli odsouzeni.
Holocaust v překladu znamená naprostá zkáza. Židé mají pro vyhlazovací proces pojmenování šoa, což je katastrofa. Oba názvy jsou výstižné, vzhledem k tomu, že za 2. světovou válku jenom v Osvětimi zemřely přibližně 3 miliony Židů. Celkově nacisté zavraždili 5 933 900 lidí. V Osvětimi každých 24 hodin zemřelo 60 tisíc lidí.
