Mánie kolem Stmívání je již pasé, nicméně Meyerová není venku ze hry. Film podle její poslední knihy Hostitel je tu a názory na něj se různí. Pokud pomineme silnou vztahovou zápletku ála Twilight sága, lze si z něj vybrat hned několik věcí a snad i pobaví v deštivém odpoledni; tento měsíc se jej dočkáme na DVD.
Lidská společenství bez závisti, zášti, touze po majetku a násilí. Svět bez válek, krádeží a strachu o děti. Zůstane jen to pěkné; lidé budou pracovat pro druhé a vše bude zdarma, nikdo nebude chtít víc než sám potřebuje pro spokojený život. Zní vám to jako nereálná utopická představa? Jedná se o letošní film Hostitel podle stejnojmenné knihy Stephenie Meyer, který vychází tento měsíc na DVD.
Scénář i režii dostal na starost Andrew Niccol, který má na kontě se stejnými pozicemi např Obchodníka se smrtí (2005). O soundtrack, stejně jako u Obchodníka se smrtí, se i tentokrát postaral Antonio Pinto. Mezi jeho další úspěchy se řadí skladatelské spolupráce na filmech Město bohů (2002), Neviditelné děti (2005) a další.
Hlavní role se ujala Saoirse Ronan, kterou jsme mohli vidět ve snímcích Pokání (2007), Útěk ze Sibiře (2010) a dalších. Hlavní mužské role pak dostali Max Irons (Dorian Gray (2009), Červená Karkulka (2011) a Jake Abel (Pevné pouto (2009), Jsem číslo čtyři (2011)). Zapomenout nesmíme ani na Diane Cruger, Williama Hurta, Frances Fisher, Chandlera Canterbury a mnoho dalších.
Země zažívá invazi tvorů ze vzdáleného vesmíru disponujících vyspělou technologií. Tito vetřelci jsou schopni přemístit své duše nejen do lidských těl a převzít kontrolu nad duší původní, která se stává bezbrannou a je potlačena. Nesnaží se zasahovat do chodu našeho světa – žijí tak, jak žily duše lidské, s tím rozdílem, že svět je bez násilí a konfliktů. Nejprve je lidstvo tímto způsobem vykresleno jako násilnický druh ničící vlastní planetu. Film však nese polelství ještě jiné a snad i důležitější – totiž že jako myslící bytosti nejsme zatím ztraceny a lidský život může být stále krásný.
I přes to, že je svět ideální na slunných místech, v zapadlých koutech se skrývají lidé odmítající život bez svobodné vůle. K nežádané invazi patří neodmyslitelně i odboj neovládnutých lidí. Bojují za svá práva a zachování svého vlastního já. Jelikož je mimozemská rasa ze své podstaty mírumilovná, válka probíhá více než v klidu a ztráty na životech jsou minimální. V knize stejně jako i následně ve filmu se nedočkáme větších potyček; Stephenie Meyer se zaměřila více na vztahy než na probíhající konflikt. Ty mají téměř stejnou ústřední skladbu jako u její ságy Stmívání.
Opět se setkáváme s milostným trojúhelníkem ženy s dvěma muži. Rozdíl je pouze v tom, že ta žena jsou prakticky dvě ženy v jednom těle. Zdánlivě jde tedy o něco jiného, ale jen na první pohled. Oba kluci, Ian a Jared se kolem Melanie/Wandy neustále motají a ony mají problém se rozhodnout, v čí společnosti pobývat a jak se chovat. Pánové se stejně jako Edward a Jackob (postavy ze série Stmívání) chovají ochranitelsky a spojují síly kdy je potřeba. Chybí jen ta rivalita. Melanie je pak svou povahou „obětuji se pro blaho všech a všichni budou spokojeni jen já ne; ano a taky jsem strašně moc silná“ kopií Belly (opět Stmívání). Meyerová staví společnost milovaného člověka a obětování se pro něj nade vše.
Z této adaptace se vyklubal snímek ne nepodobný své předloze. Vznikl nenáročný oddechový film, kde je až příliš pohledů, klopení očí a nejistých úsměvů. Když však divák tohle překousne, lze si toho vybrat poměrně hodně.
Zajímavá je myšlenka jedné duše žijící více životů. Meyerová musela jistě čerpat z víry v reinkarnaci. Rozdíl je však zásadní. Člověk si nevybírá, kým bude v příštím životě. Vychází to sice z jeho předešlého života, který je na něm, ale samotná volba už není v jeho moci. Také si nepamatuje své předešlé inkarnace. Mimozemské duše v podání Meyerové jsou schopny převtělení kdykoliv; nemusí dojít ke smrti těla, jež obývaly. V tělesné schránce nejsou samy, pouze se přidruží k duši, jež ji už obývá, a potlačí její vědomí. Jsou schopny cestovat po celém vesmíru a jako parazité bez vlastních těl se přiživot na ostatních. Jejich volba do jakého druhu budou přeneseny je pouze na nich a svá jednotlivá vtělení si pamatují. Zajímavé je i vykreslení mnoha jiných planet a bytostí, jež je obývají. Bohužel se pro to nenašlo místo ve scénáři.
Ohlášení Hostitele bylo přijato s velkým nadšením a očekáváním především ze strany fanoušků Twilight ságy. Názory jsou velice rozporuplné zda se film povedl či ne, stejně jako u již zmíněných filmů série Stmívání.