Starší pán v autobuse hraje Sudoku na mobilu, student opodál vytahuje své PSP a pouští se do hraní GTA. Co mají tito diametrálně odlišní lidé společného? Rádi hrají. A to na jakýkoliv způsob.
Hraní videoher už není jen devizou těch divných lidí, co se pravidelně scházejí v knihovně. Vůbec ne. Postupem času se hry staly běžnou součástí našeho života. A to i přesto, že je spousta lidí (u nás obzvlášť) vnímá negativně.
Mají spousty příznivců napříč všemi věkovými kategoriemi. Během takřka třiceti let výrazně dospěly. Vyvinuly se. Už to nejsou jen experimenty několika vysokoškoláků, co se zrovna nudili. Tvoří je celé týmy lidí. Stovky lidí, programátorů, scénáristů, grafiků… Ze zábavy se stala práce jako každá jiná. To ale ještě neznamená, že by lidí, kteří berou vývoj jako zábavu, ubývalo. Nezávislých týmů pracujících pro zábavu, přibývá takřka každým dnem.
A právě to tvoří tu rozmanitost. Rozmanitost celého herního průmyslu. Existuje nespočet žánrů, stejně jako nespočet zařízení, na nichž lze hrát. A řeči o tom, že jsou hry špatné a způsobují závislosti? Ale no tak. Nenechte se vysmát. Pokud se držíte pravidla „všeho s mírou“ a nepatříte mezi od přírody agresivní jedince, nic vám nehrozí. Hraní není samo o sobě tak špatné, jak to někteří vidí.
Naopak. Skrze logické hry si můžete cvičit logiku a myšlení. Nedávná studie univerzity Rochestar přišla se zajímavým výsledkem – hráči akčních her se rychleji rozhodují a lépe se orientují ve městě. Na druhou stranu existuje mnoho studií, z nichž bychom tak nadšení nebyli.
Hraní je zábava. Jasně, má své klady i zápory. Ostatně, jako cokoli jiného.
Otázka do pranice: Hrajete?
Fotografii „Děti hrají na konzoli hry“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
