Prvním únorem započne v KLDR (Korejská Lidově Demokratická Republika) vlna amnestie, zapříčiněna oslavami 70. výročí narození nedávno zesnulého diktátora Kim Čŏng-ila a jeho otce, zakladatele komunistické diktatury Kim Ir-sena. I když KLDR neupřesnila, o jaké vězně se bude jednat a jaký bude jejich konkrétní počet, je tato zpráva naprosto překvapivou a pomyslnou první pozitivní vlaštovkou od nástupu nového vůdce Kim Čŏng-una. Poslední amnestie se totiž vyhlašovala v roce 2005 k příležitosti 60. výročí osvobození od japonské nadvlády.
Od nastolení komunistického režimu, tedy prohlášení KLDR v roce 1948, bylo zavražděno, anebo uvězněno několik milionů odpůrců režimu, intelektuálů, náboženských představitelů, ale i věřících. Zřízeny byly pracovní tábory, kam byli a jsou vězni dopravováni. Podle odhadů neziskové organizace Amnesty International (AI) je počet pracovních táborů více než 500, z toho 6 těchto „organizací“ je výhradně určeno pro politické vězně. Konkrétní počet vězněných není znám, s jistotou se mluví o 200 tisících lidí. Co se týče podmínek v táborech, ty jsou velice špatné. Používají se praktiky podobné těm z nacistických táborů, anebo sovětských gulagů. Vězni vykonávají extrémně namáhavou práci (například v dolech), dostávají minimální přísun jídla, nejsou dostatečně oblečeni a nemají potřebný životní prostor. Z rozhovoru s jedním uprchlým vězněm dokonce vyplynulo, že na smrt se v táborech čeká jako na smilování, jelikož odsouzenec, který najde a zahrabe mrtvé tělo, dostane větší příděl jídla „za odměnu“. Velká část vězňů, která stráví v těchto podmínkách značnou část svého života, v horším případě jeho zbytek, prý ani neví, za co je konkrétně odsouzena.
Proti tomuto stavu jsou sepisovány řady petic, posílány otevřené dopisy a organizovány stávky po celém světě. Bohužel vše je bez odezvy, jelikož KLDR je naprosto izolovaná od zbytku světové populace. To také dokazuje fakt nemožnosti zahraničních zpravodajů získat dostatek věrohodných informací z této země.
Boj za lidská práva si zde pod svou taktovku, tak jako v mnoha jiných zemích, vzala mezinárodní organizace AI.
„Režim existenci masových pracovních táborů pro politické vězně desítky let popírá,“
tvrdí šéf AI pro Asii a Pacifik Sam Zarifi.
„Není možné, aby Severní Korea neustále vyvracela nesporné důkazy. Jedná se o místa, kde jsou porušovány všechny úmluvy o lidských právech, k nimž mezinárodní společenství za posledních šedesát let dospělo.“
Jelikož po smrti vůdce Kim Čŏng-ila komunistický režim stále drží společenské otěže pevně v rukou a nová hlava státu nevykazuje známky záměru společenské poměry měnit, je velice pravděpodobné, že první mírová vlaštovka „korejské jaro“ neudělá. Na tu pravou, ne-li na celé hejno, si bude tedy muset korejský lid ještě počkat.
