Reportáž se snaží ve čtenáři vyvolat názornou představu prostředí i s podrobnostmi. Přibližuje mu konkrétní místo, seznamuje jej rovněž s lidmi, kteří v místě žijí nebo pracují. Reportáž bývá často doplněna rozhovorem (interview). Téma reportáže se většinou týká místa nebo události, které se účastnil sám autor.
Reportáž obsahuje jak prvky odborné, tak i umělecké. Základním stavebním kamenem reportáže je popisný slohový postup statický, popř. dějový (v dějovém postupu autor čtenáři přibližuje konkrétní místo tak, jako by jím procházel). Využívá prvky daného prostředí, autor může použít i termíny (těmi se přibližuje odbornému stylu).
V reportáži je vhodné zapojovat prostředky expresivní, aktualizované nebo obrazné. Autor má možnost ovlivnit postoje a názory čtenáře, působí na jeho city.
Podívejte se na úryvek z reportáže Jaromíra Slomka z továrny v Krnově.
Stužky, prýmky
Už cesta do Krnova byla zajímavá. Počasí se shovívavě umoudřilo, sluníčko jemně dráždilo oči, vzduch se vyčistil. Na stráni se pásly krávy…
Lešení sevřelo budovu do citového objetí, pozor na trubky, na hlavu, na vrátnici. Vpřed! Lehký průmysl a nelehká práce. První hala je plná strojů, které potí olej. Tisíce jehliček v pohybu. Nitě a vlákna, nekonečné stužky, tkaničky, prýmky a kalouny…Poslední hala je nová, zvýšil se strop a snížil se hluk. Vzduch je prosycen pachem mýdla, barev, škrobu, oleje a potu. Všude je však čisto, v moderních strojích bublá barva.
…“Dostali jste v poslední době nějakou zajímavou zakázku ze zahraničí?“ zeptal jsem se vedoucího provozu. „Ano, například přes naše pingpongové síťky létají celuloidové míčky v Americe i v Asii.“
Opustili jsme budovu. Ze dvora právě vyjíždělo plné nákladní auto. Kam jedete, stužky? Ozdobíte svět? Šťastnou cestu!
Autor reportáže pracuje s fakty a snaží se hledat nový úhel pohledu, analyzuje příčiny a souvislosti. Hledá příběh. Konfrontuje účastníky mezi sebou, což samo o sobě dává reportáži děj. Autor bývá sám vtažen do příběhu a o něm potom informuje, účastní se události na vlastní kůži. Vyslýchá svědky události, vede s nimi rozhovory, zajímá se o jejich názory či pořizuje obrazový materiál. Jeho cílem je zachytit situaci co možná nejvíce autenticky.
Styl reportáže
Autor událost vykládá svým vlastním způsobem na základě pozorování a rozhovorů s účastníky. V reportáži by neměl chybět osobní prožitek autora, emoce, přímá řeč, rozhovory, ale především fakta. Co se týče jazykového stylu, využívá se slang, hovorový jazyk i přímá řeč.
Kompozice
To, jak autor informace uspořádá, závisí především na tom, čeho chce ve své reportáži docílit a jaké informace se mu podařilo nashromáždit. Především by se však měl snažit, aby z reportáže vynikla nejdůležitější fakta. Snaží se o to buď přístupem informačním (jsou zachovány informace i časový sled, autor spíše vypravuje), výkladový (logicky uspořádané souvislosti) nebo opisný (autor podrobně seznamuje čtenáře s místem nebo osobami).
Reportáž bývá psána v 1. osobě, má konkrétní děj. Autor vychází ze svých názorů a zkušeností, je přímým svědkem dané situace. Děj může mít konfliktní nebo dramatický rámec a autor jej doplňuje logickými úvahami a postřehy. V reportáži popisuje dojmy, pocity, atmosféru, vše doplňuje dialogem. Autenticita reportáže stoupá, je-li v ní použit také obrazový materiál (fotografie, mapy, různé přehledy nebo grafy).
Titulek reportáže
Titulek by měl ve čtenáři vzbudit zvědavost, nalákat jej k přečtení celého textu nebo mu poskytnou jasnou představu o místě nebo situaci. Titulky by měly být krátké.
Protože cílem každého autora by mělo být nalákat čtenáře k přečtení jeho reportáže, musí se snažit o to, aby už samotný úvod byl překvapivý, neotřelý, tajemný a plný nápadů. Reportáž může začít přímým vstupem do události (např. ve zpravodajství). Mezi další možnosti, jak uvést reportáž může patřit citát, otázka nebo monolog.
V závěru autor konstatuje určitý fakt nebo rekapituluje zjištěné informace.
