Úvaha je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad konkrétním problémem. Přitom ctí fakta a zabývá se vztahy mezi nimi. Vyvozuje důsledky z určitých zkušeností. Úvaha má autora nabádat k přemýšlení a následnému hodnocení situace.
Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, patří úvaha k nejnáročnějším slohovým útvarům. Projeví se v ní úroveň myšlení autora, jeho zkušenosti a nabyté poznatky.
Esej
Častou formou úvahy na odborné téma (filozofické, výchovné, kulturní, společenské, literární) je esej. Esej se píše s estetickým záměrem a jeho rozsah nepřesahuje jen několik málo stran. Téma je psáno živě, s velkou obrazností a využívá v sobě i expresivní (citově zabarvené) prostředky. Známým autorem esejů byl F. X. Šalda. Ve své knize Duše a dílo napsal: Velkostí Máchovou jest a bude již, že byl statečný a silný i v zoufalství: nezavíral oči před rozpory nitra a světa, života a touhy, skutečnosti a ideálu; neumenšoval jich uměle, nebarvil na růžovo, co bylo černé; nevyplňoval parami a mlhami propasti, neklamal sebe a neklamal ani druhých. Jeho názor na život empirický byl věrně střízlivý a přísný, a právě v této přísnosti byly počátky velikosti a zárodky nové monumentálnosti a nového stylu; zrak jeho, záhy zvyklý nésti se za ryzí zákonností ideovou a snovou, nemohl neviděti nedostatku skutečnosti jevové a duše, rušená jimi a sužovaná jimi ve své touze po dokonalosti a celosti, nemohla býti k nim shovívavá.
Esej v sobě spojuje odbornost a uměleckost a vyjadřuje autorův subjektivní názor na aktuální otázky.
Citově zabarvená úvaha s vtipným vyhrocením a podaná hovorově se často objevuje v publicistice.
…většina lidí houby hledajících vstupuje do lesa s jakousi představou, že nestačí houby hledat, nýbrž že je záhodno je pokud možno vyhubit, snad proto, aby už nikdy nikdo jiný nic na tomto místě nenašel. Proto najdou-li hříbka v mechu, vyrvou v širokém okruhu mech v herodesovském hledání jeho bratříčků ještě nenarozených; vůbec nepomyslí na to, že tím obnaží a zničí podhoubí a zničí lesu přirozenou nádrž vláhy, stejně potřebnou stromům jako houbám všeho druhu. (Karel Čapek)
Jak už sám název napovídá, cílem úvahy je uvážit své názory a zamyslet se nad nějakým tématem. V úvaze se jasně ukáže, zda umíte argumentovat a své názory si obhájit a něčím podložit. V tomto literárním žánru můžete čtenáře oslovovat, ptát se, rozkazovat, apelovat. Přitom položená otázka by měla být přirozeným vyústěním předestřených myšlenek, případně má nabádat k otázkám dalším. Úvaha vyjadřuje postoj autora a vyzývá čtenáře k zamyšlení a následné reakci.
Úvahy v uměleckém díle jsou součástí řeči vypravěče. Autor zde vysvětluje, zdůvodňuje děj a jednání postav. Někdy také vkládá úvahy do mysli postav. Postavy přemýšlejí, rozhodují se, jak se zachovat nebo hodnotí chování jiné postavy.
Publicistická úvaha na aktuální téma, která se nachází na první straně novin se nazývá úvodník. Kratší hodnotící úvaha za úvodníkem je potom komentář.
Úvaha má své místo i ve vědeckém díle. Na začátku autor uvažuje o problému, nahlíží na něj z různých hledisek, předkládá a komentuje různé názory na daný problém a poté vykládá své myšlenky. K úvaze se vrací ke konci své práce, kdy uvažuje o využití předestřených jevů a jejich rozvoji a naznačuje další problémy související s daným tématem. Autor se v úvaze zamýšlí nad situací nebo tématem a poté vyvozuje obecné závěry. Využívá k tomu své dosavadní zkušenosti, názory a poznatky. Z toho vyplývá i autorův postoj k tématu. Důležitý je zkrátka i autorův osobní názor na věc.
Autor úvahy podněcuje svého čtenáře k zamyšlení nad problémem a často pouze naznačuje možnosti, ukazuje cestu, ale neřeší problém. To ponechává na samotném čtenáři či posluchači.
Jazyk úvahy
Jak už jsme řekli, úvaha je postavena na přemýšlení a uvažování. Vyjadřuje fakta, otázky, požadavky, prosby. Snaží se na čtenáře apelovat (vyzvat jej k něčemu).
Úvaha vychází z konkrétních faktů, autor je hodnotí a zaujímá k nim postoje. Svá tvrzení musí dokázat (vyargumentovat) a vyvozuje z nich všeobecně platné závěry. Před psaním úvahy je dobré sepsat si osnovu (úvod, stať a závěr).
Větnou stavbu úvahy se snažíme docílit jasného, logického a přesného vyjadřování vztahů a souvislostí. Autor úvahy by měl udržovat kontakt se čtenářem (používá věty oznamovací,zvolací, tázací či žádací). Své místo v úvaze mají i řečnické otázky, tzn. takové, které sice autor položí, ale nečeká na ně odpověď (tu by měl hledat čtenář sám v sobě, zamyslet se nad ní).
V úvaze používejte slovní obraty jako: Jsem přesvědčen, že…, věřím, myslím si, domnívám se, přemýšlejte, uvažujte, představte si, domyslete, zkuste posoudit apod. Podnítíte tak zájem čtenáře. Sloveso být můžete použít se jménem: jsem zvědavý, jsem zklamaný, překvapený, je pravda, faktem je… apod.
Používejte bez obav i expresivní výrazy, metafory, věty zvolací, řečnické otázky, neúplné a jednočlenné věty, vsuvky a další.
