Jak probíhá vzdělávání v Montessori školách

Vzdělávání metodou Montessori je specifické a snaží se u dítěte podporovat jeho schopnosti, emoční rozvoj, růst, ale také jej učí vnímat jeho vlastní smysly. Dítěti je umožněno uvědomit si úspěchy, kterých dosáhlo, je podporováno v tom, aby se z nich dokázalo radovat a těšit se z procesu učení. Učitelé  se snaží posilovat sebevědomí dětí a rozvoj jejich potenciálu ve všech důležitých oblastech lidského života.

Cíle metody

Učitelé v Montessori školách chtějí vzdělávat a vychovávat děti v samostatné, schopné, cílevědomé, zodpovědné, přizpůsobivé a empatické osoby. Vedou je k respektu vůči sobě, ostatním lidem i světu jako takovému. Děti se toho nejvíce naučí ve spolupráci s ostatními žáky a učitelem. K tomu využívají praktické materiály a vlastní smysly, jsou vedeny ke kooperaci a komunikaci se svým okolím. Jde v prvé řadě o to, aby se dítě cítilo dobře, bylo uvolněné a jevilo zájem o spolužáky i o to, co se ve třídě při výuce děje. Žáci nabývají nové vědomosti díky zkušenostem ostatních dětí nebo díky zkušenostem jejich  učitele.

Při výuce v Montessori školách je kladen důraz na svobodu dítěte, která ale není neohraničená, děti znají mantinely a neměly by je překračovat. Klíčovou roli ve vzdělávání hraje důvěra, respekt a prostředí, kde k výuce dochází.

Prostředí

Jednou z nejzásadnějších podmínek, díky kterým může docházet k dobrým výsledkům ve vzdělávání je vytvoření takového prostředí, ve kterém se dítě bude cítit dobře a kde vládne příjemné skupinové klima. Stejně tak musí být dítě podporováno v tom, aby se v takovém prostředí mohlo učit vlastním tempem, s pomůckami, které si samo zvolí. V prostředí, v němž dochází k osvojování dovedností a nových vědomostí, musí být nastolena atmosféra důvěry mezi učitelem a žákem. Učitel poskytuje dítěti veškeré zdroje (informace, zkušenosti, pomůcky) a také by mu měl pomoci budovat jeho sebedůvěru.

• Třída je v potřebách školy nazývána připravované prostředí.
• Učitelé i žáci využívají celou řadu podněcujících materiálů podle potřeb dítěte v závislosti na tom, na jakém stupni vývoje se žáček právě nachází.
• Tyto materiály jsou uspořádány logicky od nejjednodušších ke složitějším, náročnost se zvyšuje s postupujícím školním rokem.
• Třídy i pracovní materiály jsou přizpůsobeny tak, aby dětem vštěpovaly do mysli řád, soustředěnost, souhru a samostatnost.
• Při vyučování je ve třídách realizováno mnoho různých aktivit, přesto se žáci vzájemně nevyrušují.
• Ve třídách jsou žáci různých věkových kategorií a všichni jsou vedeni ke vzájemné spolupráci.
• Podstatnou úlohu zde má odpovědnost v kombinaci se svobodou dětí.

Učební pomůcky a role učitele

Zakladatelka učebního směru Maria Montessori pozorovala žáky, aby věděla, co je zajímá, čím se rádi zabývají a co je baví, a na tomto základě vytvořila pro děti logické pomůcky, které stimulují jejich smysly a mají tu výhodu, že mají v sobě zabudovanou kontrolu správnosti. Díky těmto pomůckám dokážou děti lépe pochopit abstrakci a osvojí si nové dovednosti.

Učitel v Montessori škole předává dětem znalosti, je pro ně vzorem. Předvádí dětem nové učební pomůcky a ukazuje, jak s nimi pracovat. K tomu ještě pozoruje a zaznamenává, jak se to které dítě vyvíjí, a reflektuje jeho chování v čase.

Učitel se snaží nechat dětem volné pole působnosti při vzdělávání, povzbuzuje je v aktivním přístupu k učení a vede je k tomu, aby si jej dokázaly samy korigovat a řídit, ať už se mu věnují samostatně svým vlastním tempem anebo ve skupinách spolužáků. Také to, jaké učební pomůcky bude dítě používat, je plně v jeho režii.

Čím se vzdělávání metodou Montessori liší od toho klasického

• Zatímco v běžných třídách jsou využívány pracovní sešity a učebnice, Montessori školy používají kinestetické materiály (takové, se kterými mohou děti manipulovat a hýbat).
• V klasických třídách dítě sedí v lavici, ale v Montessori škole má volnost pohybu, je aktivní, potichu pracuje samo nebo v kolektivu.
• Žák se běžně přizpůsobuje potřebám školy, zatímco Montessori škola se snaží přizpůsobit potřebám žáků (stejně tak v případě potřeby za žákem přijde specialista, naproti tomu v klasické výuce musí v případě problémů navštívit žák odborníka mimo prostředí školy).
• Učební osnovy, v podmínkách jaké známe, jsou dosti zúžené, ale Montessori vzdělávání je realizováno podle širších, mezinárodně vytvořených a hlavně jednotných osnov.
• V tradiční škole jsou vyučovány konkrétní předměty, v Montessori škole probíhají činnosti v cyklech a nebývají přerušovány.
• Vysvědčení žáků klasické školy je zaměřeno především na výsledek, ale v Montessori škole je kladen důraz spíše na postupný vývoj dítěte a vyzdvihnutí zvládnutých dovedností.

Program pro batolata (1,5–3 roky)

Výuka pro tuto skupinu dětí je realizována dva, tři nebo pět dní v týdnu, a to buď celodenně, nebo pouze v dopoledním bloku. Do třídy dochází 12 dětí a věnují se činnostem vhodným pro rozvoj jemné motoriky nebo koordinace ruky. Lekce jsou zaměřeny na senzorické aktivity jako je poznávání barev, odlišností jednotlivých povrchů nebo vizuálních hloubek. Vyučování je vyplňováno také vyprávěním příběhů, pohádek, děti mohou trávit čas na hřišti. Program doplňují i lekce pohybu, hudby nebo výtvarných činností.

Předškolní program

Činnosti dětí v tomto programu jsou velmi organizované. Je zde podporováno tzv. senzitivní období pro získání konkrétní dovednosti. Děti se tak učí např. přelít vodu do sklenice, čtení nebo napsání vlastního jména. Učitelé vedou děti k tomu, aby byly schopny poznávat svět tak, jak se s ním ještě neměly možnost setkat. K chápání tohoto světa a vykonávání činností v něm jsou využívány všechny smysly dětí. Smyslové prožitky jsou prohlubovány nebo měněny, čímž ze strany dětí dochází k širšímu pochopení situace, do které se mohou v životě znovu dostat.

Program pro základní školy (6–12 let)

Učitelé se pro děti školního věku snaží připravit takové prostředí, ve kterém je stimulována dětská zvědavost. Pakliže se toto podaří, dítě pak přirozeně pátrá po odpovědích na otázky, které jej zajímají. Ať už se jedná o otázky týkající se jazyků, přírody, matematiky, zeměpisu nebo geometrie.

Lektoři se rovněž snaží být dětem morálními vzory v otázkách chování se ke spolužákům, dětem, rodičům a jiným autoritám. Ukazují, jak správně řešit konfliktní situace. Poskytují informace, na jejichž základě si dítě vytvoří obrázek o konkrétní situaci a dojde k vlastním závěrům. Učitelé se žáky rovněž komunikují, dávají prostor diskuzi a jejich názorům, problémům nebo nápadům. Předávají své zkušenosti a snaží se děti namotivovat, aby dokázaly komunikovat se svým okolím. Podporují v dětech nadšení z činnosti a zájem o nejrůznější oblasti života, ale i potřeby jiných lidí. Vedou děti k respektu vůči okolí a jeho názorům. Snaží se děti učit nahlížet na problémy z různých úhlů pohledu.