To, že prakticky každé druhé nebo třetí manželství končí v dnešní době rozvodem, už skoro nikoho nezaskočí. Tuto informaci většina z nás bere jako holý fakt. Nepřipadá nám zvláštní, když je někdo třikrát rozvedený. Neúplné rodiny nejsou nijak výjimečné, a pokud se to netýká přímo vás, určitě znáte všichni alespoň jednoho člověka, jehož rodiče jsou rozvedení. Když se zeptám „Proč?“, odpověď, která se nabízí jako první, je asi to, že manželství prostě nefungovalo. Mezi partnery panovaly neshody, každý čekal od života něco jiného apod. Pokud se ale zamyslím hlouběji, napadne mě další myšlenka. Může manželství v dnešní době vůbec fungovat?
Manželství je uměle vytvořená instituce. Vymysleli si ji lidé a v přírodě se jen zřídka setkáte s něčím, co se manželství podobá. Jak praví náboženství, hlavním účelem manželství je pokračování rodové linie, tedy plození dětí. Manželství z náboženského hlediska pochopitelně nesloužilo pouze tomuto účelu, ale také k získání určité moci nad lidmi.
V historii fungovalo manželství spíše jako obchod. Dobře se vdát/oženit mohlo znamenat zisk lepšího postavení ve společnosti, nabytí majetku, nebo dokonce nové obchodní příležitosti pro rodiče. Většinou vůbec nezáleželo na tom, jestli se oni dva jedinci znají. Podstatné bylo to, co se dalo z uzavření svazku vytěžit. Svobodné matky, stejně jako nemanželské děti, byly většinou odstrčeny na okraj společnosti, pohoršovaly své okolí. Mnohým se to může zdát směšné nebo překvapivé. V dnešní době není neobvyklé, že dítě vychovává sama matka, nebo dokonce i otec! Nemusíme se ale ohlížet zase tak daleko do minulosti. Myslím, že stačí k našim babičkám. I v jejich době manželství často záviselo na dohodě a stát se svobodnou matkou bylo společensky nepřípustné.
Naši rodiče už na tom byli jinak. Manželství přestala být záležitost obchodní a začala být hlavně záležitostí romantickou. Lidé by přeci měli uzavírat celoživotní svazek z lásky. Tento názor je sice hezký, na druhou stranu právě v tomto bodě se dostáváme k tomu, proč je v dnešní době tolik rozvodů.
Podle mě touží po manželství hlavně ženy. Ještě aby ne. Od mala slýcháme o princeznách, které dobývá krásný princ, které vždy najdou lásku na celý život, vdají se a žijí šťastně až do smrti. V pozdějším věku nahradí dětské pohádky pohádky pro dospělé v podobě romantických filmů. A ačkoli hlavní hrdinky nejsou princezny z hradů, princip je v podstatě stejný. I přes všechny životní překážky a útrapy nakonec hlavní hrdinka svou životní lásku nalezne. A i když si to mnoho z nás nerado připouští, na většinu tento vnější vliv zapůsobil. Někde v hloubi duše prostě doufáme, že nalezneme životní lásku.
Jenže taková životní láska je také složitá věc, pokud vůbec existuje. Mladí lidé se berou, protože doufají, že našli partnera pro život. A často tak soudí na základě toho, že se vášnivě milují. Jenže vášeň ze vztahu pokaždé vyprchá. Zbude sice přátelství, respekt a další důležité věci, jenže ty umí člověk docenit až s časem. Pokud ve vztahu lidé hledají vedle porozumění a ostatních základů také touhu a vášeň, což určitě hledají, neměli by je stavět na první místo. A pokud to dělají, neměli by se brát.
Manželství je sice tradiční svazek, kterým by „měl“ pokračovat každý dobrý vztah. Jenže to ještě neznamená, že pokud jste ve vztahu spokojení, měli byste neuváženě uzavřít manželství. Opravdové hodnoty, které může manželství přinést, většina mladých lidí nedocení. A málo komu se poštěstí najít už v mládí partnera, se kterým se mu bude dobře žít až do konce života. Monogamie po celý život přeci jen také není lehká. Hodně lidí se jí nedrží a kvůli tomu také končí spousta vztahů.
Co tím chtěl tedy básník říci? Pravděpodobně to, že co se mě týče, tak já na manželství z lásky moc nevěřím. V jistém směru „obchodní manželství“ opravdu plnila svou funkci lépe, než ta, co jsou uzavírána dnes. Manželství je smlouva a o lásce se smlouvy neuzavírají. Když si chtějí dva lidé dokázat lásku, mohou to udělat i jinak, než že se hned vezmou. A co je špatného na tom, mít dlouhodobý vztah bez manželství? Nic. Vztah čistě ze zvyku pro mě není dobrý vztah. Ale vím, že např. ve stáří jistě ocením přátelství a důvěru jiného člověka víc, než touhu a zamilovanost. A tak se radši poprvé vdám v 50ti, než ve 20ti, abych skončila několikrát rozvedená.
Fotografii „Vazba lidí (manželství nebo láska)“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
