Kdybych chtěla film charakterizovat jednou větou, bylo by to: Jiný kraj, jiný mrav. Já jsem totiž jednání hlavní hrdinky Liz (Julia Roberts) od začátku vůbec nechápala. Měla hezkého, milého manžela, který ji miloval stejně jako ona jeho. Žili si spokojeným životem. Bez jakéhokoli zřetelného vysvětlení se s ním rozvedla a začala si krátký románek s mladičký divadelním hercem. Už mě nijak nepřekvapilo, že ani s ním nebyla ,,sama sebou“, a tak se rozhodla, že se vydá na cestu k poznání svého pravého já. Zajímalo by mě, kolik příslušnic našeho národa by se s ní ztotožnilo.
Snímek nese název tří činností, kterým se Liz měla naučit ve třech destinacích. Já italskou pizzu přímo zbožňuji, tudíž cesta do Itálie za probuzením chuti k jídlu mi zas tak absurdní nepřišla. Větší nechuť mi přinesl zdlouhavý úvod filmu, takže při pomyšlení, že mám před sebou ještě skoro dvě hodiny plkání o ničem a řešení ničeho, se mi obracel žaludek.
V Itálii se Liz seznamuje se sympatickou Švédkou, ta ji doporučí svého učitele italštiny. Nakonec posbírá velkou partu přátel a při praktické výuce italštiny ve filmu proběhne i pár vzácných úsměvných momentů. Její švédská kamarádka a učitel italštiny se do sebe zamilují. Závěrečné poučení ke kterému došly zní: Neomezovat se v jídle, protože muži si stejně těch pár „pneumatik“ (jak přesně bylo řečeno) nevšimnou.
Meditovat se chce naučit v indickém Ašrámu. Pochopitelně s tím má ze začátku problémy, kdo by jen tak zvládl sedět s nohama křížem a na nic nemyslet. Jako ve všech třech zemích poznává nové lidi a nové přátelé. V Ašrámu to je mladá Indka, ta se trápí kvůli své blížící se svatbě, a starší muž, který působí zprvu otravně, ale nakonec Liz nejvíce pomůže. Svěří se jí se svým životní krachem a přiměje ji, aby se vyrovnala s tím svým. V téhle fázi jsem si už jen užívala prostředí filmu, za které bych dala rozhodně jedničku a celkově bych ho brala jako největší pozitivum filmu. Mně její problém nepřišel jako problém, nýbrž rozmar z nudy, tudíž se podle mě neměla s čím vyrovnávat.
Rok zpátky trávila Liz pár dní na ostrově Bali. Věštec jménem Ketut jí předpověděl, že se tam jednou vrátí, naučí ho anglicky a on ji to, co umí on. A tak se i stane, konečná zastávka je na Bali. Liz celé dny medituje, modlí se, rozpráví s Ketutem a dostává sama sebe do rovnováhy. Popravdě jsem nechápala, co může celé dny dělat. Náhodou se seznamuje s charismatickým Felippem, do něhož se zamiluje. On je také rozvedený a její lásku opětuje, takže jim prakticky nic nestojí v cestě. Jenže Liz nabyde dojmu, že ztrácí rovnováhu, kterou si tak pracně budovala a rozejde se s ním. Hodlá se vrátit do Ameriky, nemůže však odjet bez rozloučení s Ketutem. Na závěr se mu svěří. On zachraňuje situaci vysvětlením, že s láskou nikdy nemůže být v rovnováze. Liz samozřejmě neodjede a vrátí se k Felippemu.
Jak jsem již zmiňovala, film byl natáčen v krásném prostředí a co si budeme povídat. Také to dělá hodně. Takže jsem z kina úplně znechucená neodcházela. Na druhou stranu jsem si z filmu nic nevzala, zpětně jsem o něm nepřemýšlela a rozhodně bych těch dlouhých 140 minut jeho trvání uměla využít smysluplněji.
