Uctění památky Václava Havla! Václav Havel, národní hrdina! Symbol češství, to byl Václav Havel! Chceme Letiště Václava Havla! Postavme Havlovo náměstí! Ať se podívám, kam se podívám, všude jen košilaté fráze! Jímá mě smutek z toho, jak je český národ zapomnětlivý. Kdyby se totiž alespoň na chvíli zastavil, vzpomněl by si, že Václav Havel byl především člověkem rozvážným, skromným a nikdy nestál o podobně plytká gesta. Jsem si jistá, že daleko více by ocenil, kdybychom se každý z nás pozastavili ve svém předvánočním shonu, zapálili svíčku a jednoduše mu věnovali nějakou tu naši soukromou chvilku ticha bez póz a „duchaplných“ frází.
Tento článek jsem pojmenovala podobně, jako pojmenoval František Halas s básnickými kolegy svůj článek o uměle vytvořené modle Jiřího Wolkera (Dosti Wolkera!). Tehdy z něj byla také vytvořena modla, která pozbyla lidství. Jak se říká: „Doma není nikdo prorokem.“ Avšak po smrti, se dotyčný dočká pozornosti i těch, kteří za jeho života v podstatě nevěděli, kým je.
Jakožto studentku žurnalistiky mne poněkud rmoutí pohled na česká média. Zpravodajové celé dny shánějí výplně na přední stránky periodik, anebo hned do celého bloku televizních zpráv. Tam i onam podsouvají publiku hloupé a především zbytečné informace a zapomínají na to podstatné. Jen a pouze uctít památku!
Den co den se dozvídáme „zaručené pecky“ z Havlova (evidentně i posmrtného) života. Proč v den svého jmenování prezidentem měl krátké nohavice, jak se choval během svého pobytu ve vězení, který zahraniční státník o něm zalichotil, možná i zalhal, nejlépe, jak bude probíhat slavnostní ceremonie pohřbu, která zahraniční „celebrita“ přijede a tak dále.
Nikoho nenapadne, že proti těmto strojeným gestům Václav Havel bojoval několik let a především chtěl, aby lidé měli nejen svobodu ducha, ale i mysli. A hlavně, aby jim nebylo nic diktováno! Místo toho politici plánují okázalé ceremonie a přihlouplé udělování uznání a řádů, které jsou naprosto zbytečné. Je nám připomínáno, že bychom se měli během smutku vyvarovat obveselování se, Vánoce neVánoce. A především, občané, média a politici jsou doslova vyzýváni k vyvarování se „nevhodných projevů“ během smutku.
Možná jsem fatalistou, ale zdá se mi, že ten poslední boj Václava Havla, tedy boj za lidský rozum, prohráváme na celé čáře.
