Karel Malich obsadil ve svých osmaosmdesáti barokní jízdárnu Pražského hradu. Vidět zde můžeme jeho drátěné plastiky a pastely. O architektonické řešení výstavy se postaral jeho bývalý žák Frederico Díaz. Výstava byla zahájena 1. února a navštívit ji budeme moci až do 8. května.
V barokní jízdárně Pražského hradu, využité jako galerie, se sešlo na tři sta děl Karla Malicha. Vidět zde můžeme reliéfy, objekty, drátěné plastiky a pastely z posledních padesáti let jeho tvorby. Instalaci výstavy si vzal na starost jeho bývalý žák Frederico Díaz.
Pán Bůh připoutal člověka k zemi tím, že mu dal schopnost plodit pokračování sebe sama. Těm několika z mnohých ponechal možnost uvidět a pochopit nicotu všeho. Tuto nicotu změnil v energii, která těm, co ji spatřili a uvědomili si ji, dává možnost tvořit. V tvorbě pak na tuto nicotu chvíli zapomenou a vytvářejí svou představu o světě. Karel Malich, 1970
Lidsko-kosmická soulož; 1984–1988; pozinkovaný vázací drát, barva; 155 × 155 × 135 cm; Galerie hlavního města Prahy
Foto: Martin Polák, karelmalich.cz
Malich pochází z Holic, městečka nacházejícího se kousek na východ od Velkých Pardubic. Dodnes inspirován tamějším kamenickým kopcem a celou krajinou, využívá ve své tvorbě především oblouky. Dnes však žije v Praze a tvoří v ateliéru v Uhříněvsi.
Celá jeho tvorba je prostoupena vztahem k přírodě a zachyceným světlem.
Dnes je označován za průkopníka a srovnáván s Františkem Kupkou.
…je průkopníkem, který snese srovnání s Františkem Kupkou. Oba totiž nepřejímali, ale objevovali, aby mohli zjevit to, co bylo předtím nevídané. Karel Volf, zdroj: karelmalich.cz
Já a ten, jehož potkávám;1976–1980; pozinkovaný vázací drát, hliníkový drát, mosazný drát, hliníkové trubky; 190 × 258 × 105 cm; Krajská vědecká knihovna v Liberci
Foto: Martin Polák, karelmalich.cz
Karel Malich se narodil 18. října roku 1924. V letech 1945 až 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (pod vedením profesorů – Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický, František Kovárna). Od roku 1950 do roku 1953 pak studoval na Akademii výtvarného umění pod vedením profesora Vladimíra Silovského. Drátěné plastiky jsou jeho původním médiem, kterým se zabýval již při studiích.
Abstrakci se začal věnovat koncem 50. let. Na začátku další dekády se pak u něj můžeme setkat s kolážemi, v nichž používal kameny, písek, korek, nitě a další materiály a vytvářel tak geometrické kompozice. V té době tvoří monochromní reliéfy, jimiž značně vybočuje z tradice tehdejšího českého umění.
V polovině 60. let vytvořil Malich řadu reliéfů, kdy se pokoušel využít možnosti plochy a prostoru pro zachycení energie. Pro ztvárnění jejího pohybu.
Tou dobou se Malich věnoval také drátěným plastikám (uchvácen linií drátu) zavěšeným v prostoru. Ty pak tvořily výraznou část jeho díla let 70.
Lezu přes vrata a chci okusit tmu světla, jež je za vraty, než se přehoupnutím za ně změní ve světlo (Měnící se světlo); 1980; pastel, tempera, tužka, papír; 30 × 41 cm; soukromá sbírka
Foto: Martin Polák, karelmalich.cz
Zlomovým dílem se stala plastika Ještě jedno pivo? z roku 1976, jíž zachytil své zorné pole v jednom jediném konkrétním okamžiku. V dalších letech si více uvědomuje čas a prostor kolem sebe a obojí zachycuje ve svých dílech. V jeho tvorbě nalezneme i témata jako jsou např. vnitřní světlo, duše, věčnost či trhliny v prostoru.
Koncem 80. let napsal Karel Malich autobiografickou prózu Od Teď tenkrát do teď tenkrát, která byla vydána knižně roku 1994.
Největší část Malichova díla 80. let tvoří barevné pastely, někdy kombinované s temperou, představující autorovi vnitřní vize.
Od roku 1958 je Malich členem skupiny SČUG Hollar. Od roku 1963 pak členem Skupiny Křižovatka.
zdroj: karelmalich.cz
