Prázdniny jsou v plném proudu a určitě jste také přemýšleli nad tím, kam jednoduše za zajímavým výletem. Pokud vás návštěva hradů, zámků a místních koupališť omrzela, tak neváhejte a vydejte se do Polska, tedy přesněji do koncentračního táboru v Osvětimi.
Auschwitz zůstal světovým symbolem teroru, hromadné vraždy a Holocaustu. Byl založen nacisty v roce 1940 blízko městečka Osvětim, které v té době stejně jako celé území Polska bylo okupováno během II. světové války Němci.Podle odhadů na obětích bylo do tábora posláno nejméně 1,1 mln Židů ze všech zemí okupované Evropy, dále kolem 150 tis. Poláků, většinou politických vězňů, kolem 23 tis. Romů, přes 15 tis. ruských vojenských zajatců a několik tisíc vězňů jiných národností. Většina z těchto vězňů zahynula v tomto táboře…
Ihned na začátek musím zdůraznit, že to rozhodně není výlet na pár hodin. Pokud pojedete autem nebo autobusem, tak byste měli předem počítat s tím, že cesta na místo „činu“ vám bude trvat okolo 6 – 7 hodin (z Prahy).
Po příjezdu do Osvětimi koncentrační tábor opravdu nepřehlídnete. Nás (jako redakci) fascinovalo, že lidé, kteří zde žijí, prostě žijí, jakoby se nikdy nic nestalo.
Při příjezdu na parkoviště vám, jako potencionálním návštěvníkům, ihned dojde, že zdejší továrna na smrt je dnes pouhopouhý business, který jak se zdá, jen vzkvétá.
Protože jste na toto místo přijeli, tak si pravděpodobně budete chtít tábor prohlédnout, že? Bohužel to není zadarmo. Není to však nijak drahá záležitost, jelikož samotný lístek vás vyjde na nějakých 250 korun českých, což je přibližně 37 zlotých, ve kterých budete muset lístek zaplatit. V ceně máte i zapůjčení sluchátek a přijímač rádiového signálu proto, abyste lépe slyšeli vašeho průvodce.
Pokud budete chtít vidět opravdu všechno, tak počítejte s tím, že zde celkem strávíte minimálně čtyři (!) hodiny.
Naše česká prohlídka s průvodkyní, jež mluvila naráz česky, slovensky a zároveň polsky začínala v 12:00.
Rozebírat zde to, co jsme viděli není až tak podstatné, jelikož nejdůležitější jsou z této prohlídky pocity a myšlenky, které tíží každého návštěvníka. To, že vám někdo poví, ukáže na fotografii nebo ve filmu jak vypadá plynová komora, tak to opravdu není nic proti tomu, když stojíte na samém místě. Na místě, kde umírali lidé.
Nejste-li slabá nátura, tak vám návštěvu tohoto nebo jakéhokoliv jiného koncentračního tábora doporučuji, a to proto, abyste si uvědomili a na vlastní oči viděli, jaká neuvěřitelná zvěrstva se na těchto místech konala.
Na závěr této reportáže bych rád uvedl pár bohužel nepřesných citátů naší průvodkyně;
„Tak tady vězni vykonávali potřebu. Zde vidíte otvory, kam si mohli sednout, ale ty tady taky nebyly od jak živa. Dříve tu byly pouhé díry. Vězni mohli vykonávat potřebu dvakrát denně; ráno a večer. Bylo to tak, že se vždy dva vězni opřeli proti sobě zády a vzhledem k množství vězňů tu zdejší dozorce počítal do pěti, při dobré náladě do deseti.“
„Když se bavíme ještě o těch toaletách, tak je samozřejmě musel někdo udržovat – tzn. vyprazdňovat. Byla to opravdu těžká a nechutná práce. Jediná výhoda této práce byla ta, že dozorci se kvůli zápachu k vězňům nepřiblížili blíže, než na čtyři metry, avšak jak už jsem říkala, tak se vězni myli přibližně jednou za 8 měsíců, takže si dokážete představit jak tito lidé zapáchali, když se nemohli každý den po této nechutné a namáhavé práci umýt. Při nejlepším měli tito vězni vyhlídky na to, že se umyjí od lidských výkalu a s ním spojeného zápachu za pár měsíců, či týdnů!“
„Na tyto palandy se obvykle vešlo 5-7 vězňů, avšak v jednu chvíli byl stav tábora tak přeplněný, že se stávalo, že na posteli podle nás maximálně pro dva lidi spalo obvykle 8-9 vězňů.“