Tento film byl natočen podle skutečné události, kterou na vlastní kůži prožila jedna plyšová hračka, uvádí v traileru Zdeněk Svěrák film Kuky se vrací. Šestiletý, astmatem trpící Ondra (Ondřej Svěrák), se musí vzdát i své oblíbené plyšové hračky – Kukyho. Děj začíná tehdy, když maminka (Kristýna Nováková) vyhodí Kukyho do popelnice a on se dostane ze skládky do lesa. V tu chvíli potkává Kapitána von Hergota (Zdeněk Svěrák), který ho bere pod svoji ochranu. Kukyho se totiž snaží dostat strážci skládky, totiž Pytlík Zapík (Jiří Lábus) a Rohánek (Petr Čtvrtníček). Kuky zase na oplátku pomáhá Hergotovi vyhrát boj nad jeho rivalem – Anuškou (Jiří Macháček).
Prvních dvacet minut děje mělo relativně rychlý spád. Ještě lepší by bylo, kdyby tvůrci ubrali více scén z nakupování v Albertu. Od chvíle, kdy Kuky vstoupil do lesa však děj nezamrzl, nicméně trochu zmírnil. Kromě již zmíněných hlavních postav zde Kuky potkával různé bůžky, kteří neměli moc prostoru zviditelnit se. Inu, mnoho psů, zajícova smrt. Od poloviny však děj začal opět, možná až moc gradovat, vyvrcholil, a posledních deset minut byl vyloženě nudný, zejména scéna s bezdomovci, která se otevřený konec filmu snaží rádoby vysvětlit.
Film je totiž pojat tak, že divák dost dobře neví, zda si malý Ondra všechno představuje, anebo Kuky skutečně svá dobrodružství prožívá. To je ještě umocněno prolínáním mezi dějovou linií v lese a dějovou linií u Ondry doma. Navíc Kuky je s Ondrou spojen tak, že když má například Ondra horečku, začne hořet pole, ve kterém Kuky s Hergotem utíkají před Anuškou, Pytlíkem Zapíkem a Rohánkem. Ani závěr filmu bohužel nepřinese rozuzlení a je na každém z diváků, aby si vytvořil svoje. To, že Jan Svěrák zvolil právě otevřený konec považuji za jednu z největších chyb filmu.
Na film Kuky se vrací se určitě spotřebovaly metry čtvereční zelené látky, nicméně Kuky má s filmem mnohem více společného, než počítačově renederovaná krátura Shrek (do kin v tuto chvíli míří díkybohu poslední jeho díl). Kuky není animovaný, zvláště metodou stop-motion by to byla extrémní pakárna, ale hraný. Jde o klasickou loutku s tím, že vodící lanka byla odstraněna v postprodukci. A musím uznat, že velmi kvalitně. Postavy jsou skutečně jako živé a když film sledujete, najednou zapomenete na to, že jsou to kusy hadrů na kovovejch tyčkách.
Stejně tak naprosto profesionální práci odvedl kameraman. Kapitolou sama o sobě by mohla být i hudba, která filmu dodává hravost, napětí i zajišťuje emoce. Emoce jsou také jedna z mnoha věcí, na co režisér Jan Svěrák vsadil kartu. Ačkoliv jste se s Kukym nestihli pořádně spřátelit, hned po dvaceti minutách filmu je vám líto, když ho Kapitán von Hergot odmítá mít u sebe doma. Konec konců se u filmu nebudou nudit ani technicky zaměření lidé – Kuky se vrací se totiž jen hemží automobilovými honičkami. A to ještě ke všemu v naprosto stylových autech s nitro pohony. I když podle některých lidí se tyto honičky opakovaly, já jsem si každou z nich maximálně užíval.
Ne, tento film není oscarový a je plný chyb. Ve scénáři, v ději, v dabingu. Jenže tak se na něj dívat nesmíte. Musíte se na tento film dívat jako dítě. Musíte si totiž představit, že se vracíte do dětství, nechat pustit uzdu své fantazii. A pak možná pochopíte, že skvělý scénář, bezchybný děj i nepovedený dabing Zdeňka Svěráka nejsou všechno. Rozhodně ne ve světě dětské představivosti. A navíc pochází z české dílny. To je o další důvod navíc, proč byste si ho měli zařadit na seznam must see filmů. Kam se hrabe retardovaný jouda z bažiny či výplody pixarovek. Kuky je prostě Kuky. Mazel se vším všudy.
