Každý den si svůj životní příběh prožívá necelých sedm miliard lidí. Každý z nich ho má jiný, každý originální. Někdo je šťastný, někdo si užívá malicherných starostí a někdo uvažuje o ukončení všech těch trápení.
Přesto ničí život není černobílý a ačkoliv se může zdát šťastný, ve skutečnosti takový vůbec nemusí být. Nahlédněte do deníku a sledujte příběhy skutečných lidí beze jména.
Příběh 1. – Anna
Musí se zamilovat. Musí se zamilovat. Nová škola – tady pro ní někdo musí být! Ve třídě je pár pěkných kluků. Jeden z nich určitě je „On“. Není možné, aby nebyl.
První láska roku: Petr. Pěkný, vtipný, hodný, neumí říct ne. Ideální. Tak začínají balící techniky – výstřih dolů, sukně nahoru, oči zvýraznit, být mu na blízku. Všechny kroky splňuje, Petr se s ní baví, když rozhovor začne, ale kde je jeho iniciativita? Píše mu denně. Číhá na internetu a vždy, když se přihlásí, hned ho zdraví smajlíky a vtipným „Hola!“. Píšou si. Má něco podnikat, nebo ne? Dokonce se snaží i o náznaky, o lehkou žárlivost. Ale vše je marné.
Anna: Ty tyrane..
Petr: Cože?
Anna: Nejsem slepá. Furt nějakejm holkám něco děláš. To je snad balíš?
Petr: Kdo ví, na co koukáš…
Anna: Nezapírej! Všechno vidím!
Petr: Jasně.
Do toho druhý. Co kdyby jí to s Petrem nevyšlo? Pro jistotu musí svojí zamilovanost rozdělit vedví. Je tu ještě Pavel. Taky pěkný, vážně. A je na ní milý, to se mu musí nechat. Tak proč nepsat oběma najednou? Dvě mouchy jednou ranou a bavit se taky může s oběma. Záloha se vždy hodí.
Pavel už je pravděpodobně zadaný a Petr jí ignoruje. Neodpovídá, nebaví se s ní. A přitom to bylo tak nadějné! Anna netuší, že celý jejich zájem byl jen v její hlavě, že se jim nikdy nelíbila a mluvila ona spíš než oni. Co ale bude teď dělat? Nemůže být chvíli bez lásky, to prostě nejde! A kde jinde ji hledat, než ve třídě, kde zrovna je?
Je tu další. Zdeněk. Je skvělý. Navíc je to kamarád přítele její nejlepší kamarádky. Byli by krásný milostný čtyřúhelník. Bylo by to jako z románu. Všude by mohli chodit spolu, dva zamilované páry. Plánuje si, jak začne tentokrát. V mnohém se postup opakuje. Stejný způsob odívání, předstíraný smích při každém jeho slovu, snaha být zajímavou. Tentokrát postupuje i dál: poslouchá stejnou muziku, jako on, najednou vyznává stejné hodnoty a snaží se být „on v ženském podání“. Ideální partnerka.
Do toho všeho se líbí jinému – Ottovi. Zve jí ven, snaží se, ignoruje všechny její vady. A Anna ignoruje jeho. Má přece svého Zdeňka, proč být s Ottou?
Ale ač se snaží sebevíc, nestává se středem Zdeňkovy pozornosti. Snaží se dávat mu náznaky, dokonce se jednou pokusí o první krok. A pohoří.
„Když byla diskotéka, tak tančil radši se všema dvakrát, než jednou se mnou,“ říká zdrcená Anna.
Zdeněk to vyřešil nekonfliktně a pěkně po staru: „Chtěl bych, abychom byli jen přáteli. A už to nechci víckrát řešit.“
Otta se snaží využít šance, ale ona přece chtěla Zdeňka. A Petra. A Pavla. Ne Ottu. Vždyť u něj se ani nesnažila o lásku, o nic, to nemůže být opravdové.
A tak začíná hon na dalšího… Pomalu jí dochází počet chlapců ve třídě. A protože ti jsou navzájem příteli, znají její historky u minulých lásek dobře. Až moc dobře. Je jim pro smích a ne pro lásku.
Její způsob hledání štěstí nevyšel. Jak tvrdí známé přísloví: lásce neporučíš.
Chcete se i vy anonymně svěřit se svým příběhem? Chcete předat svoje zkušenosti?
Posílejte své vlastní příhody a zkušenosti na adresu zivotnipribehy@gmail.com
