Po dvou letech přichází po Let’s dance 3D, další taneční novinka v podobně Let’s Dance: Revolution, což se mnohým z nás může zdát jako naprosto nesmyslný tah producentů a scénaristů, kteří sází na jistotu, ale opak je pravdou. Někomu přijde námět filmu fádní, někoho naopak baví, takže není nic lepšího, než to posoudit sám.
Už začátek filmu mě upoutal. Čekala jsem tradiční zápletku a obvyklou dějovou linii. Ovšem námět filmu nebyl k mému překvapení zcela identický, ale nabízel nám něco jiného. Ano, vždy se jedná o dívku a chlapce, kteří umí tančit, vytančí se ze svých trablů, vznikne mezi nimi láska jako trám a vše končí tradičním „happy endem“.
Ani zde nebyla dějová linie jiná. Světy chudého chlapce a bohaté dívky, které se znenadání setkají a donutí je táhnout za jeden provaz a navzájem si pomáhat, to není nic nového. Je to pouze vylepšená verze předchozích filmů, ale je tam prvek, který v předchozích nebyl tak patrný, a to revolta a boj za spravedlnost. Tito mladí lidé se nesnaží pouze zviditelnit a předvést se, ale bojují za správnou věc, a to za své domovy a za svou práci. A bojují právě svým milovaným tancem.
Herecké obsazení mě velmi zaujalo. Dvě neokoukané mladé tváře v podání Kathryn McCormik (Emily) a Ryana Guzmana (Sean) byly pro role jako stvořené. Mladá tanečnice Emily přijíždí do Miami za svým velkým snem, stát se tanečnicí v prestižním souboru známém po celých státech. Při návštěvě klubu potká Seana, který vede kontroverzní taneční skupinu MOB, která se snaží nejen se zviditelnit, ale také chce svým tancem ukázat okolí svůj nesouhlas vůči postavení hotelového komplexu právě na místě, kde většina členů skupiny už od narození žije.
Jejich taneční vystoupení v klubu má v sobě tak ohromný náboj a sex- appeal, že Sean Emily vyhledá a nabídne jí pomoc při tréninku na její konkurz. Emily přijímá a postupně se stává členkou skupiny MOB a to i za tu cenu, že skupina bojuje právě proti jejímu otci, který vede stavební firmu plánující výstavbu hotelového komplexu.
Samotná hudba skladatele Aarona Zigmana a tanec byly ve filmu naprosto geniální. Jednalo se o souhru tonů a pohybů, které byly do detailu promyšlené. K tomu samozřejmě přispívá i režie Scotta Speera.
Zpětně si uvědomuji, jak moc se mi film líbil. I přes ohranou zápletku a jasně očekávaný happy end, mě zaujal natolik, že po Let’s Dance s Chaningem Tatumem a Jennou Dewan-Tatum, je asi jediný, na který bych se klidně podívala znova.
