Lukáš Jindra – člověk, který mě zaujal od prvního příchodu do učebny. Člověk, který sršel celý rozhovor vtipem, elánem…a který svým vzhledem připomíná dokonale prototyp Monte Crista. Co jsme se o něm zajímavého dozvěděly, si můžete přečíst.
Udělat rozhovor s jedním z představitelů hlavní role – samotného Monte Crista je něco, co se mi jen tak nepodaří. A o to vtipnější a příjemnější rozhovor byl, když se jedná o tak neuvěřitelně otevřeného, sdílného, bezprosředního a energického člověka.
Hrajete hlavní roli, to musí být strašně potěšující, že si Vás někdo vybral zrovna do hlavní role – jste rád?
Jo určitě. To se nestává každý den.
Jak je pro Vás role náročná?
Ještě jsem nedělal v divadle roli, která by toho měla tolik, co tady tato. Tak v tomhle tom je to pro mě nový a přínosný, a určitě jsem rád, že to můžu dělat.
V čem ještě hrajete?
Dělám v Karlíně práci off-stage. To je dobrá práce, protože nemusím být na jevišti, takže sedím celou na baru a hraju s kolegy fotbálek. A muzikál Bídníci – ten je můj nejoblíbenější. A různě se pohybuji po divadlech, když něco je. Nemůžu zapomenout na Kudykam, to byl hrozně nedoceněnej muzikál.
Kdy Vás takto začal zajímat muzikál a divadlo?
To je takový zajímavý, mě nikdy muzikál vlastně nebavil. Já jsem vlastně přišel někdy ve dvaadvaceti na konzervatoř, že chci být rockovej zpěvák, a tam mi řekli, že bych si mohl zkusit muzikál. A já jsem jim na to řekl: „Fuj muzikál“…a tam jsem tehdy zkoušel Draculu.
Tak jsem si to vyzkoušel a říkal jsem, že to není až tak blbý, já bych si to mohl zkusit… A za těch šest let na konzervatoři jsem došel k názoru, že ten muzikál je vlastně dobrej, a změnil jsem svůj postoj, že teda chci do muzikálu. Takže tohle je můj asi desátý muzikál?! A baví mě to čím dál víc!
A co že jste tak najednou změnil názor? Za dobu strávenou na škole jste přišel na to, co vlastně chcete dělat, a že to možná bude i ten muzikál?
Ta škola je dobrá v tom, že rozšiřuje obzory. V podstatě já jsem tam přišel s takovým zúženým obzorem, kdy jsem měl jen ten svůj rockovej rank, a víc mě moc nezajímalo. A tam jsem si přičichnul k jazzu, swingu, šansonu…vlastně tím, jak jsem tam za těch šest let prošel všechny žánry, tak jsem zjistil, co mě všechno dokonce baví.
Zjistil jsem, že mě baví šanson, kterej jsem do tý doby nikdy neposlouchal, proto jsem vlastně rád za tu spolupráci s panem Horáčkem.
No ten muzikál? Prostě to tak nějak přišlo samo, oni mi rozšířili obzory, a já přišel na to, že to prostě chci.
Samozřejmě rockovou muziku taky dělám, točím různý rockový věci, a chystám svůj rockovej projekt. Ale ten muzikál je možná taky dobrej z těch praktickejch důvodů, protože je to takový bez práce. Ono dělat rockovou muziku a dostat za to zaplaceno, to už si dneska nemůže skoro nikdo dovolit.
Ve výsledku je to tak, že člověk tráví daleko více času s přípravou než s muzikálem, dává do toho ze sebe daleko víc, ale potom když chce někde vystoupit, tak to musí ještě zaplatit, aby vůbec vystoupil. Takže je to úplně na hlavu, zato v muzikálu to jenom odzpívám a dostanu za to zaplaceno, je to takový pohodlný. Ale rockový muziky se nevzdám!
Když jste zmínil ten rock, budete se hlásit do muzikálu Lucie?
Lákavý je to, že je to Lucie, ale ještě jsem to zatím nevymyslel. Já teď dělám čtyři kousky a docela mě to stačí, protože mi kvůli tomu nezbývá čas na ten můj rockovej projekt. Takže to ještě zvažuju, jestli do toho pudu…
Jak moc je to časově náročné?
Tak nejhorší je to období zkoušení, ale abych toho neměl málo tak ještě učím zpěv (jsem ředitelem školy i kantorem), starám se o marketing, web, propagaci, pořád koncerty a dělám čtyři muzikály, v podstatě nemám chvíli volna.
