Počasí za zamrzlými okny vybízí k útěku do jiných světů. Pojďmě tedy utéct do skvělého, byť smutného a upřímného světa animáku Mary a Max. Ten natočil v roce 2009 australský režisér Adam Elliot, jenž už má několik animovaných filmů za sebou. Konkrétně například sedm let starý Harvie Krumpet.Ale vraťme se zpátky k Mary a Max. Celý film totiž vypráví poměrně netradiční formou příběhy dvou rozdílných lidí rozdílného věku, povahy, ale i místa žití.Osmiletá holčička Mary z Austrálie nemá žádné kamarády, a tak si jednoho dne vyhlédne v telefonním seznamu jméno američana Maxe, s nímž si začne dopisovat. Maxovi je čtyřicet čtyři let, bydlí sám v newyorském činžáku a trpí Aspergerovým syndromem. To se projevuje například tím, že se Max bojí cizích lidí, nikdy nenavázal vztah s ženou a často trpí až panickými záchvaty. Oba spojují dvě věci – to, že nemají žádné blízké, ale i vzájemné kamarádství, které mezi nimi vznikne, přestože se tolik liší.
Celý film je protkán zajímavými situace, tragikomickými okamžiky, ale i mnoha chvilkami, které vám doslova nedají spát. Mary a Max není film, o kterém byste po zhlédnutí nepřemýšleli. Přestože je animovaný, zachovává si poměrně temný nádech a nikoho snad neurazím, když celý film pojmenuji jako ten nejdospělejší animák. Surový, pravdivý, zamýšlející se nad životem. Možná až surrealistický, ale i neskutečně milý a upřímný.
Však se na něj koukněte sami. Teď je k tomu ideální příležitost.
