Ocitli jste se ve společnosti lidí, kteří měli na určité věci odlišný názor než vy, a přesto jste mlčeli, jak zařezaní? To bylo ale špatně! Mohlo jít třeba o maličkost, ale i ty se počítají. Například vaše kamarádka chtěla jít do kina na horor a vy na akční film. Na jednu stranu jste s ní chtěli být, ale horory nemáte rádi, protože se u nich vždy bojíte. Teď by měl nastat ten správný čas na to, vyslovit nesouhlas s výběrem žánru filmu, ovšem vy jste ho nevyslovili. A jak to dopadlo? Celé dvě hodiny jste měli zavřené oči a další 3 noci jste kvůli hororu nemohli spát, protože vaší kamarádku nenapadlo, že byste nechtěli jít na horor. Jak by taky mohlo? Ne nadarmo se říká, že mlčení znamená souhlas. Tento příklad byl sice maličkostí, na kterou za pár dní zapomeneme, ale ne vždy se rozhodujeme o maličkostech. Musíme mít na paměti, že je zkrátka potřeba říct svůj názor.
Často se při jeho vyslovení setkáváme s kritikou, či nepochopením. Může se dokonce stát, že nebude vyslyšen. Přesto stojí za to, ozvat se! No, a když se ho konečně odhodláme vyslovit, je také velmi důležité, si za ním stát. A to je problém většiny lidí. Svoje názory mění podle názorů ostatních.
Nejen, že bychom se měli o vlastní názor podělit s ostatními, hlavně bychom se ho měli naučit vytvářet. Bohužel jsme ovlivněni lidmi a věcmi (televize, internet) z našeho okolí. Někdo nám něco řekne, nebo si někde něco přečteme a uvěříme tomu. Bereme to jako hotovu věc a jen málokdo si následně vytvoří vlastní názor. Tohle můžeme vidět i u malých dětí. Dám jednoduchý příklad. Děti ze základní školy obědvají ve školní jídelně. Jedno dítě řekne, že to jídlo je ,,fuj‘‘ a jíst ho nebude. Skoro všichni ostatní to po něm opakují a také neobědvají. Jenže malé děti jsou malé děti a dospělí by měli jít příkladem. Je to škoda, protože přicházíme o to, poznat věci, lidí, jídla, atd. sami za sebe. Každý člověk je jiný, takže bude mít zákonitě jiný názor.
V některých případech se stává náš názor upřímností. A slyšíme všude, že upřímnost je základ, a také že je. Když někomu řekneme cokoli jiného, než on si sám myslí, tak mu tím pomůžeme. Může se na věc podívat z jiného úhlu pohledu, bude si vážit toho, že jsme upřímní. Nakonec se třeba klidně rozhodne podle sebe, protože je to jeho názor, ale my budeme vědět, že jsme tupě nemlčeli a konečně vlastní názor vyslovili. Na druhou stranu bychom měli zase my vyslechnout názory ostatních.
Názor můžeme mít úplně na všechno. Důležité je nestydět se za něj, říct ho a stát si za ním!
