Milovníci hudby a letních festivalů ještě ani nestačili vstřebat zprávy o příjezdu velikánů jako Björk a Parov Stelar a organizátoři již odhalili jméno další hlavní hvězdy letošního ročníku. Nebude jím nikdo jiný, než mistr improvizace Bobby McFerrin!
Pro ty z vás, kteří si nejsou jisti, zda Bobbyho znají, mám malou nápovědu: „Don’t worry, be happy.“ Píseň,která McFerrinovi otevřela dveře do hudebního podvědomí celého světa. Zajímavostí ovšem je, že právě tato nahrávka vznikla spíše neplánovaně a náhodou. McFerrin ji totiž vymyslel a otextoval doslova na koleně na chodbě nahrávacího studia. Sám McFerrin píseň komentuje slovy: „Je mimořádně jednoduchá, vznikla ve spěchu jen tak mimochodem“ a dodává, že je trochu smutné, že jej celý svět zná pouze díky ní. Podíváte-li se na McFerrinou tvorbu a jeho hudební vývoj trochu komplexněji, pochopíte.
Poté, co se rozhodl pro kariéru hudebníka, založil hudební formaci Bobby Mack Quartet (na střední škole). Svou hudební kariéru začal jako člen Newyorské metropolitní opery, jako vůbec prvý afroameričan. Vystřídal také mnoho hudebních nástrojů, mezi prvními například klarinet a klavír. Jak ale sám tvrdí, nakonec si uvědomil, že nejdokonalejším nástrojem je mu samotné tělo. A tady začíná epocha improvizace a objevování sama sebe. McFerrin v jednom z dokumentů uvádí, že prošel obdobím, kdy se absolutně uzavřel okolnímu světu. Nevycházel nějakou dobu z domu a nepřjímal žádné informace z okolí (zejména ty hudebního charakteru). Chtěl objevit svůj hlas a styl projevu. Myslím, že početné zástupy jeho fanoušků by dnes potvrdily, že se mu to podařilo.
Roku 1983 jel na turné jako vůbec prvý zpěvák bez hudebního doprovodu. Bobby McFerrin se tak pro své koncerty plné improvizace a interaktivního pojetí hudby se záhy staly velmi populárním jak v USA, tak v Evropě, kam se pro velký úspěch několikrát vrátil. Docela překvapivým zvratem v McFerrinově hudební kariéře byl pro mnohé možná jeho studium vážné hudby a dirigování, kterému se začal věnovat v devadesátých letech. Roku 1990, na své čtyřicáté narozeniny, dokonce dostal nabídku dirigovat Symfonický orchestr San Franciska.
Od roku 1982 vydal zatím črnáct alb, přičemž nejúspěšnější byly zejména The voice (1982) a Simple Pleasures (1988). Doposud posledním albem je deska s názvem VOCAbuLaries (2010). Během své kariéry také stihl spolupracovat s řadou osobností nejen hudebního průmyslu. Roku 1990 spolupracoval s Chickem Coreou na nahrávání alba Play. Krátce poté navázal spolupráci s viloncelistou Yo-Yo Mou a vydali úspěšné album Hush (1991). S Jackem Nickolsonem navíc vytvořili několik hudebních nahrávek pro děti a vydali alba Elephant´s Child (1987) a The Just So Stories (1987). Celkem osmkrát zíslak cenu Grammy.
Do České republiky se poprvé dostal teprve v březnu minulého roku. Navštívil Prahu, Brno a potěšil také své ostravské fanoušky. Není třeba dodávat, že všechny tyto koncerty byly téměř okamžitě vyprodány v prvých týdnech prodeje.
Za zmínku stojí také to, že pro McFerrina bude toto open-air festivalové vystoupení vůbec první svého druhu.
Letošní, v řadě již jedenáctý, ročník festivalu Colours of Ostrava bude tedy jistě nezapomenutelný.
