V dnešní době se hodně hovoří o generačním problému naší společnosti. Ale opravdu tento problém existuje? Vážně je společnost horší, než dříve? Jaká strana je v právu a jaké jsou důvody sporů? To vše bych vám v této úvaze chtěla objasnit. Ovšem netvrdím, že můj subjektivní a osobní pohled na danou problematiku je jediný a správný.
Co se tedy rozumí pod pojmem generační konflikt? Jak již z názvu vyplývá, jedná se o spor generací.Může to být spor dětí a dospívajících s rodiči, nebo rodiči s prarodiči, ale tomu se hlouběji v této úvaze věnovat nehodlám. Já trochu „rozpitvám“ spory mladých a starých občanů.
Staří utočí na mládež a tvrdí, že je drzá, nevychovaná, bez zábran, že je to čím dál tím horší, že oni takoví nikdy nebyli apod. Mladí zase na druhou stranu, že staří jsou pesimističtí, věčně otrávení, nepříjemní a mimo jiné také, že volí levici. Na obou stranách je dle mne trochu pravdy.
Období stáří je složitý proces spojený s rekapitulací života, přemýšlením nad chybami, kterých jsme se dopustili a patří k němu i přecitlivělost. Záleží na tom, jak je člověk s životem spokojený, jak jej prožíval, jestli má dobré vztahy s rodinou, má možnost a důvod k radosti ze života. Proto bychom si měli uvědomit, že když do nás v supermarketu vrazí nějaká stařenka vozíčkem a se škodolibostí bude vyčkávat na reakci a následnou příležitost se pohádat, není v životě zřejmě nejšťastnější. Vím, že občas je těžké zachovat chladnou hlavu, ale pamatujte, že šťastný člověk nepociťuje nikdy potřebu ubližovat ostatním. Takové lidi bychom pak měli spíše politovat a povznést se nad tuto situaci. Také tvrzení, že každý důchodce musí nutně volit levici není správné. Mimo to – i kdyby to tak opravdu bylo, nemáme právo je za to odsoudit a už vůbec ne jim ubližovat, jinak bychom se od demokracie odchýlili mi mnohem více.
Období mládí a dospívání je spojeno s hledáním se, poznáváním, bouřením se proti čemukoli, projevování se a experimentováním. Je to velice individuální, ale tyto znaky bývají stejné u všech, jen se odlišně projevují. K mládí do jisté míry drzost patří a vždycky patřila, mládež se podle mě nemění, jen doba a možnosti. Pokud je doba rychlá, mladí jsou nejpřizpůsobivější skupina. Něco na tvrzení o staré škole přeci jen bude. V mládí, míváme zpravidla největší sebevědomí, což je dobré, ale musíme si dávat obrovský pozor, aby nepřerostlo v namyšlenost, nebo aroganci.
Jak tedy řešit spory a rozdílné názory?
Myslím, že nejdůležitější je respekt. Nikdo přeci neříká, že se má jedna, nebo druhá strana vzdát svého mínění, ale i názory se musí prosazovat slušně. Mimo to vážit bychom si měli sami sebe, ale i našeho okolí a také tak jednat. Pak je tu, ale ještě jedna věc. Je sice hezké, když někdo umí dobře šířit své názory, ale musí také umět naslouchat a snažit se porozumět druhým.
Empatie je jedna z nejdůležitějších věcí, díky kterým jsme schopni navazovat vztahy a je stejně tak cenná, jako intelekt. Jedno bez druhého je vám pro diskuzi podle mne na nic.
Kdybychom se obyčejnými zásadami slušného chování řídili všichni, hned by bylo na světě lépe.
I když to tak bohužel není, změnit to může každý z nás. Nemyslíte, že i z nerudného dědy by se stal milý člověk po té, co byste mu nabídli pomoc s taškou, kterou očividně táhne s obtížemi?
Fotografii „Mladá slečna tančí“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
