V dnešní době moderní techniky nám všem přijde normální ležet s notebookem v posteli, surfovat na internetu a u toho pojídat oříšky, ale málokdo se zamyslí, zda je opravdu notebook ten společník, který by měl vedle nás ležet.
O internetu a jeho špatném vlivu na nás a naše okolí jsme si přečetli už mnoho, ale nevím, nakolik nám dochází jeho vliv na náš partnerský život. Dnešní mladé páry spolu sice tráví volný čas, ale každý zvlášť. Jeden na tabletu, kde si projíždí blogy nebo čte knížky, a druhý na svém počítači, který nám slouží jako veškerý zdroj informací a drbů o celebritách. A řekněme si pravdu, nepopsala jsem vám právě vaše všední odpoledne po práci či po škole?
Partner se nám rozpovídá o svých zážitcích, které zažil a my místo zájmu už u věty „Dneska jsem s kolegou byl…“ přestáváme vnímat, protože na Facebooku se právě odehrála důležitá událost. Nejsme potvory, jenom to prostě nedokážeme vnímat, protože v našem kybersvětě se něco událo a my u toho nesmíme chybět. Ale naši partneři nejsou lepší. Jen těžko se dočkáme lepší odpovědi, než hmm. Ooh. Eh. I Tarzan by nám odpověděl lépe.
Asi všem došlo, že tohle není situace manželů po 20 letech, ale mladých partnerů či manželských dvojic, které ještě ani neoslavily první výročí. Jenom jsme prostě vyměnili kluby, kavárny či kina za skleničku vína v posteli a Google. Asi by ani nevadilo, že trávíme čas s partnerem každý u svého počítače, ale není to tak úplně v pořádku. Evidentě asi pocházíme z generace, která si nedovede představit život bez počítačů, mobilů, tabletů, zkrátka bez spojení. Samozřejmě, že si to nikdy nepřispustíme, my přece dokážeme jet na týdenní dovolenou, kde není připojení k internetu, ale řekněme si na rovinu, kdyby tam bylo, opravdu bychom se ani jednou na Twitter nebo Facebook nepodívali?
Důvod, proč se tímto zabývám, je problém dnešních mladých párů, který je více než jasný. Místo, aby se tulili, povídali si a věnovali se sami sobě, potajmu nažhavují své notebooky nebo mobily a tráví volné chvíle vedle sebe, ale ne spolu. Ale upřímně, s kým bychom si vlastně měli psát a volat, když toho nejdůležitějšího člověka máme vedle sebe?
