Leonardo da Vinci, hlavní představitel velkolepého stylu vrcholné renesance, byl bezesporu muž všestranného talentu. Jeho umělecká tvorba nebyla nikterak rozsáhlá, mnoho obrazů dokonce nedokončil, přesto nám po sobě zanechal díla, která dnes zná celý svět. Mezi ty nejslavnější se jistě řadí Poslední večeře, Dáma s hranostajem, Madona ve skalách, Zvěstování a snad ten nejslavnějších ze všech – Mona Lisa (La Gioconda).
Mona Lisa je dnes už tak proslulým obrazem, že je těžké si vůbec představit, jak nevšední musel být za Leonardova života. Většina dřívějších portrétu si zakládala na strnulé, upjaté póze, zatímco Mona Lisa sedí uvolněně, přirozeně, s nenuceně zkříženýma rukama. Zvláštní důraz se také klade na její záhadný úsměv, kterého da Vinci docílil za použití techniky sfumato (jemného mísení barevných odstínů).
Oči Mona Lisy se upírají na diváka pobaveným pohledem. A jsou to právě ony, které nám říkají, že Da Vinciho kód možná existuje. Není tomu dávno, co v nich vědci z italského Národního institutu pro kulturní dědictví objevili drobná písmena L a V – předpokládají, že se jedná o mistrovi iniciály, a několik čísel, jejichž význam zatím není objasněn. Jsou si ale jisti, že symboly do oka opravdu vepsal sám Leonardo da Vinci. Byl totiž posedlý esoterikou a ve své práci ji používal.
Spekuluje se také o další převratné myšlence: Je Mona Lisa da Vinciho autoportrét? Doposud je žena na obraze záhadnou neznámou, nejčastěji se má za to, že jeho modelem stála Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka. Pokud je ale Mona Lisa autoportrét da Vinciho, potvrdí to exhumace. Vědci proto usilují o to, aby mohli vyzvednout jeho tělo z hrobu v zámku Amboise ve Francii. Tam bylo uloženo před 220 lety, když jeho hrob zničila revoluce.
„Vše, co víme, vychází z našich smyslů.“ Řekl mistr Leonardo. Co si z toho máme vzít my, když se pokoušíme přijít na kloub myšlenkám, které vzešly z hlavy jednoho z největších génií téměř před půl tisíciletím?
