Spousta z nás se ztotožňuje s tvrzením, že bez lásky se nedá žít. Někteří dokonce tvrdí, že se z tohoto citu může stát závislost. Co je na tom pravdy? Může být láska skutečně návyková? Vědci dokazují, že ano – opravdová závislost však neznamená nic dobrého.
Autoři výzkumu, kterými jsou vědci z Oxfordské univerzity, vycházeli ze 64 studií o lásce a závislosti publikovaných mezi lety 1956–2016. Ve svém výzkumu poukazují na to, že oba faktory (láska i závislost) v lidech vyvolávají podobné reakce. Oba v našem mozku spouštějí tzv. centrum odměny, které v nás může vyvolat pocity euforie a nadšení, a naopak pocity zoufalství, smutku a touhy až posedlého chování v případě, kdy o objekt zájmu přijdeme. To však není všechno. Ve studii zároveň odhalují také dvě odlišné teorie závislosti na lásce – „úzký“ pohled a „široký“ pohled.
První typ, forma „úzká“, je vzácnější a může mít za následek velmi škodlivé chování. Člověk má silnou až neovladatelnou touhu být blízko někoho, ke komu chová náklonnost, zároveň je posedlý myšlenkami, které mohou značně ovlivnit kontrolu nad jeho vlastním chováním. Tento problém tak může narušovat nejen každodenní život „závisláka“, ale i objektu jeho zájmu.
Tento typ závislosti je výsledkem abnormálních procesů v lidském mozku. Kýžená odměna je pro člověka neobvykle silná, podobně jako návyková droga, a závislý se pro ni vrací stále znovu a znovu, staví ji na úkor všech ostatních zájmů ve svém životě. U nezávislého člověka tyto signály přítomny nejsou.
Když se z lásky stane opravdová závislost, neznamená to začátek ničeho dobrého. Člověk pak o vztah většinou přijde.
O formě „širokého“ pohledu můžeme říci, že je o něco „normálnější“. Stále zahrnuje silnější touhy, než je obvyklé a při absenci dochází k depresím či zoufalství, člověk je však dokáže kontrolovat. Autoři studie ho přirovnávají k nižším závislostem a k touze uspokojit nějakou potřebu, je prý poměrně běžný.
Výzkum dokazuje, že pokud se na lásku a závislost podíváme na mozkové úrovni, najdeme na obou stranách podobné chování. Láska tak opravdu může být návyková – a oba výše zmíněné druhy mohou být nebezpečné a pro člověka škodlivé. Lidé zůstávají v nezdravých vztazích, které je ve výsledku mnohem více omezují, nebo se stávají posedlí jinými lidmi. V krajních případech může docházet i k pronásledování či dokonce ublížení na zdraví.
Zdroje: IFLScience, NCBI
