Před pár dny se mi do ruky dostala kniha spisovatele Haruki Muramakiho Na jih od hranic, na západ od slunce. Zhltla jsem ji během 3 dnů. Již předtím jsem zavítala do japonského světa prostřednictvím Gejši či Naruta a zmiňované dílo mě utvrdilo v tom, že tihle inteligentní Asiati fakt nejsou marní.
Obal knihy
Autor se poprvé podíval na svět v roce 1949 v Kjótu. Ve své zemi vyniká tím, že ho od malička silně ovlivňovala západní kultura – hlavně literatura a hudba, vyrostl na četbě Kurta Vonneguta či Richarda Brautigana. A co se týče druhé vášně, odrážela se například na názvech knih (Norské dřevo – skladba od Beatles či Tancuj, Tancuj, Tancuj od The beach boys). Za literární počiny se mu dostalo odměny v podobě spousty ocenění a překladů, nejznámější Norské dřevo se dokonce dočkalo filmového plátna. Nechci tu ale vyjmenovávat nezajímavá fakta, jako kde pracuje jeho manželka a jak se jmenují jeho děti, takže zpět k tomu hlavnímu – umění.
Ve spojení s knihou mne jako první napadá slovo lidská. Hlavní hrdina je vlastně docela obyčejný člověk, nezachraňuje svět před mimozemskými civilizacemi ani nehledá lék na rakovinu, zkrátka studuje, pracuje, zamiluje se, ožení se a založí rodinu, kterou se snaží co nejlépe finančně zabezpečit, žije život podobný těm našim. Když popisoval své pocity, přistihla jsem se při myšlence „Takhle přesně to chodí, takhle to vnímám.“ A to přesto, že se mu úspěšně dařilo vyhýbat se klišé. Nenašla jsem v ní žádné závratné filosofické poslání, jednoduše poukazuje na vnitřní život člověka, na rozdílné vnímání situací a na to, že nevěra může být za daných okolností snadno pochopitelná. Na to, že nejistota chutná zatraceně hořce. Na to, že dům + rodina + kapitál se ne vždy rovná štěstí. Na to, že láska, kvůli které je člověk ochoten vzdát se všeho, co doposud vybudoval, nepatří jen do komerční a laciné červené knihovny.
Hlavní hrdina Hádžim chronologicky popisuje důležité okamžiky a epochy, co se na něm určitým způsobem podepsaly. Od svého dětského přátelství se zvláštní kulhající dívkou, přes střední školu, první dívku, sex, skandály, přes promarněná léta na škole, která ho nebavila, v práci, která ho nudila, a s ženami, které nemiloval, až po šťastné založení rodiny. Ale aby byl člověk skutečně šťastný, musí mu ke štěstí stále něco chybět… Situace se zkomplikuje, když do jeho života opět vstopí jeho záhadná dávná přítelkyně…zdá se vám konec tohoto příběhu snadno předvídatelný? Tak to se vám opravdu jen zdá.
Doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a tak vám nehodlám prozrazovat, jak Hádžimova lovestory končí. Pokud si chcete oddychnout u knížky, která vám ukáže, že nemusíte být zrovna hollywoodská hvězda, abyste žili zajímavý příběh a aby bylo o co usilovat, pro co dýchat, doporučuji vám tohle prostě hrozně hezké a milé počtení.
