Charakteristika je slohový útvar, který vystihuje charakter člověka, případně zvířete nebo věci. Popisujeme v ní nejen vnější znaky objektu, ale také jeho povahové rysy, vlastnosti, zájmy, schopnosti a vztah k druhým lidem. Napsat charakteristiku není těžké, stačí vědět, jak na to.
Charakteristika uvádí a hodnotí psychické vlastnosti osob. Popis zevnějšku má povahu charakteristiky v tom případě, jestliže se v ošacení a účesu člověka projevují výrazné psychické vlastnosti, jako jsou skromnost, pečlivost, smysl pro estetiku, nedbalost, domýšlivost apod. Tento postup napomáhá tomu, abychom si mohli udělat živou představu o charakterizované osobě.
V charakteristice jde zejména o živost podání a názornost. Střídají se zde pasáže prostě charakterizační (přímá charakteristika za pomoci přídavných jmen) a pasáže vypravěčské (charakteristika nepřímá). Zapojit můžeme případně i úvahové postupy.
Charakteristika se může podrobně soustředit na nějakou výraznou vlastnost a ukázat, jak se projevuje (setkáváme se s ní např. ve fejetonech, reportážích či v recenzích).
Vlastnosti člověka můžeme nazvat přímo (charakteristika přímá) nebo hovoříme o činech popisované osoby (charakteristika nepřímá). Nejdříve uvádíme ty znaky, které jsou nutné k poznání osoby a seznámení s ní (stáří, zaměstnání, vzhled). Poté přejdeme k povahovým rysům (k temperamentu, schopnostem, nadání a dále k výrazu obličeje, popíšeme gesta, zvyky, způsob řeči apod.)
Osnova charakteristiky
Může vypadat např. takto:
1. Úvod – seznámení s osobou, kterou charakterizujeme, vysvětlení, proč právě ji jsme si pro charakteristiku zvolili, stručný popis osoby
2. Vlastní charakteristika
a) vnější projevy
b) vztah k lidem
c) vztah k přírodě
d) vztah k prostředí
e) vztah k práci
f) schopnosti a nadání dané osoby
g) její vztah k sobě
3. Váš vztah k charakterizované osobě – v čem se s ní ztotožňujete, v čem je vám blízká, v jakých oblastech k ní vzhlížíte (nebo byste mohli vzhlížet) jako ke svému vzoru
Pojmem charakteristika rozumíme rovněž vytčení důležitých vlastností lidských výtvorů, objektů, krajin nebo měst. Může obsahovat i citovou charakteristiku jako např. v ukázce citové charakteristiky Prahy Václava Viléma Štecha: Je to město plastické. Město, které nemá v celé Evropě obdoby. To jsou kupříkladu veliké kontrasty gotických věží. To jsou věže Týnského kostela. Jednoduché a přitom majestátní, a to je věž radnice Staroměstské. Dále to jsou věže Mostecké a potom velebná báň svatého Mikuláše korunovaná nakonec oním gotickým snem Karla IV., chrámem svatého Víta. To všechno vytváří zvláštní napětí. Cizinec si je uvědomuje ihned. Cítí, že se ocitl v prostředí, které je zcela jiné než všechno to, co mu jinde ukazovali.
Jazyk charakteristiky
V charakteristice užíváme hodnotící výrazy, především přídavná jména. Ta mají vyjádřit:
1. jaký vztah k lidem má charakterizovaný člověk, jestli často vyhledává společnost nebo bývá rád sám, jak se ve společnosti chová, jak reaguje. Hodnotíme zda je:
a) upřímný, přátelský, srdečný, přizpůsobivý, důvěřivý, zda přeje druhým lidem úspěch, nebo je naopak neupřímný, lstivý, škodolibý, pokrytecký, nesnášenlivý, konfliktní, podezíravý
b) vlídný, jemný, citlivý, zdvořilý, taktní, nebo hrubý v jednání i verbálně, drsný, zatrpklý
c) skromný, prostý – domýšlivý, ješitný
d) klidný, zdravě sebevědomý, vyrovnaný – nesmělý, ostýchavý, nejistý ve vystupování, zda trpí pocitem méněcennosti
e) kritický k sobě i druhým, důsledný, dovede se omluvit, přiznat svůj omyl, nebo naopak nedůsledný, podceňuje druhé, přeceňuje se, zveličuje nedostatky druhých
2. zájmy a schopnosti charakterizované osoby – zda jsou vzájemně v souladu, jakých výsledků člověk dosahuje a v jaké činnosti: je cílevědomý, chce být vzdělaný, zda se zajímá o literaturu, hudbu, matematiku, přírodní vědy, má všeobecný rozhled, vyniká v cizích jazycích – má nestálé a povrchní zájmy, chce se pouze zalíbit druhým
3. vztah k práci
a) zda je člověk pilný, vytrvalý, snaživý, má pevnou vůli, je trpělivý – nestálý, pohodlný, potřebuje v práci neustále dohled, kontrolu a podporu, hodně čte, umí se učit
b) ukázněný, zodpovědný – vzdorovitý, umíněný nezodpovědný, nespolehlivý
c) iniciativní, obětavý – sobecký
Na čtenáře zapůsobíte, použijete-li v charakteristice také přirovnání – např. je umíněný jako beran, má jazyk jako břitvu, točí se jako korouhvička, byl zavalitý a pevný jako hříbek (K. Čapek) a lidová rčení – není ryba ani rak, chtěl by, aby mu pečení holubi do úst lítali.
