V letošním roce se již podeváté v rámci projektu Světluška na pražském Ovocném trhu otevřela unikátní Kavárna POTMĚ. 10. července 2012 pak do českých a moravských regionů, v letošním roce vůbec poprvé, vyrazí zatemnělý „kavárenský“ autobus, který má tento jedinečný zážitek dopřát i mimopražským návštěvníkům.
Stejně jako v předchozích osmi letech se i letos v rámci projektu Světluška, který organizuje Nadační fond Českého rozhlasu, 23. května v Praze na Ovocném trhu otevřela Kavárna POTMĚ. Otevřeno měla několik týdnů, do 21. června takřka „od nevidím do nevidím“, jak vtipně hlásá jeden ze sloganů zatemnělé kavárny, kde „obsluhu neuvidíte jak je rok dlouhý“, a která má vidícím lidem co nejvíce přiblížit svět nevidomých.
Stejně jako v předchozích letech byl i letos o tento unikátní projekt obrovský zájem a návštěvníci toužící po černočerné kávě si na tento jedinečný zážitek museli vystát zhruba hodinovou frontu. Nikdo z nich však, myslím, nelitoval, protože to skutečně stálo za to! A jak to vlastně celé probíhá?
Hned před kavárnou nás vítá příjemná nevidomá hosteska, která nám krátce představuje projekt Světluška, do jehož sbírky zakoupením hrníčku a nápoje přispíváme a v rámci kterého Kavárna POTMĚ vznikla. Zároveň nám předává základní instrukce k tomu, co nás čeká uvnitř, a vyzývá nás, abychom se před vstupem do kavárny zbavili jakéhokoli možného zdroje světla. Svítící ručičky hodinek nebo blikající mobil by totiž mohly rušit zážitek z pravé nefalšované tmy. Hosteska má před sebou na stole magnetickou tabuli, na které jsou magnety rozmístěné tak, aby odpovídaly rozestavení stolů a židlí uvnitř kavárny; na této tabuli si po hmatu průběžně zaznamenává stav obsazenosti jednotlivých stolů.
Čekání na vstup do kavárny si můžeme zkrátit prohlížením řady užitečných pomůcek a předmětů, které slouží nevidomým v jejich každodenním životě. K vidění jsou třeba knížky tištěné Braillovým písmem, speciální pomůcka, která slouží při nalévání horkých nápojů do hrnečku, aby nedošlo k jeho přelití, pomůcka k rozpoznávání bankovek podle velikosti či „chytrá krabička“ s několika číselnými volbami sloužící k navigaci nevidomých například v městské hromadné dopravě. Vyzkoušet si můžete i několik druhů speciálních brýlí, které mají simulovat různé oční vady, nebo si můžete nasadit „klapky“ na oči a zahrát si „Člověče, nezlob se!“ pro nevidomé.
Ale to už ven z kavárny vychází skupinka mžourajících návštěvníků spolu se svým nevidomým průvodcem a my se formujeme do čtveřice (stoly uvnitř kavárny jsou po čtyřech a cílem je prostor co nejefektivněji využít) a připravujeme se na vstup do neznáma. Náš průvodce nám každému rozdá čtyři žetony, kterými se uvnitř „platí“ a můžeme vyrazit. Přestože většina nevidomých bez problémů ovládá placení normálními penězi, v rámci urychlení se platí až po výstupu z kavárny u vidící obsluhy, která od nás inkasuje příslušnou částku podle toho, kolik žetonů nám zbylo v ruce.
A už je to tady. Náš průvodce nám ještě ve zkratce popíše, kudy a jak nás uvnitř kavárny povede a se smíchem nás ujistí, že na nás opravdu nečíhají žádné záludné překážky ani pasti, spojíme se „do vláčku“ a jde se. Když se za námi zaklapnou dveře, které nás oddělí od posledního paprsku světla „našeho světa“ a my vstoupíme do světa nevidomých, do světa absolutní tmy, naše role se náhle obracejí. Teď jsou nevidomí ti, kteří se s jistotou pohybují uvnitř prostoru kavárny, a my se ocitáme v situaci, kdy jim musíme plně důvěřovat. Podobný pocit dost možná denně zažívají nevidomí, když se při pohybu v „našem“ světě musí často spoléhat na naši pomoc.
Průvodce nás dovede k našemu stolku, jednoho po druhém nás usadí a sdělí nám jméno servírky, která nás bude obsluhovat. S trochu typicky černým humorem nám ještě doporučí, abychom na ni pro jistotu nekývali, ani nemávali, ale raději ji oslovovali jménem, a potom už nás zanechá sedět v černočerné tmě. Objednáme si tu nejčernější kávu, jakou jste kdy viděli, tedy vlastně neviděli, a pak už jen sedíme, povídáme, vnímáme tmu všemi smysly a naprosto ztrácíme pojem o čase. Když dopijeme, přijde si pro nás náš průvodce, znovu uděláme vláček, až nakonec lehce dezorientovaní pomalu vycházíme ven na světlo, abychom získali zpět svou jistotu.
Na památku si s sebou odnášíme krásný hrneček se světluškou a především silný a nevšední zážitek a také poznání, že svět nevidomých možná nemusí být tak „černý“, jak si jej představujeme.
Pokud vás tento zážitek láká a v dané době jste nestihli kavárnu navštívit, nezoufejte! 10. července totiž Světluška opět na pražském Ovocném trhu, v letošním roce vůbec poprvé, představí svůj unikátní zatemnělý „kavárenský“ autobus, který se vzápětí vydá do všech koutů České republiky, aby tento zážitek dopřál i mimopražským zájemcům. Více informací naleznete na webových stránkách nadace Světluška.
