Pro ty z vás, kteří ještě neslyšeli o paintballu, nebo pro ty, kteří si ho naopak oblíbili, se teď podíváme na zoubek jeho historii, která všem nemusí být známá.
Co je vlastně paintball zač? Je to sport, který řadíme k adrenalinovým a bezkontaktním. A je to také sport kolektivní, kde je velmi důležitá spolupráce jednotlivých hráčů. K vyřazení protihráče se používají zbraně střílející želatinové kuličky. Kulička obsahuje vodou rozpustné a zcela netoxické barvivo. Když dojde k zásahu cíle, skořápka kuličky praská a zasaženého potřísní barvivem, čímž ho vyřadí ze hry. Dostřel je 50 až 80 metrů, ale i když je kulička želatinová, zkušenosti ukázaly, že dokonce i zásahy na větší vzdálenost zanechávají barevné následky po těle. Je hned několik typů hry a mnoho míst, kde se dá hrát, ale to je téma pro jiný článek.
Kdo si začal?
Příběhů o vzniku paintballu je několik, sami si můžete vybrat, která teorie se vám zdá nejpravděpodobnější.
První varianta, trochu méně používaná, vidí jako vzor paintballu trénink soubojů se střelnou zbraní, která střílela voskové projektily. Účastníci cvičného souboje oblékali těžké kabátce a helmy, které nejsou nesrovnatelné z dnešní bezpečnostní výstrojí.
Další příběh mluví o vzniku tohoto adrenalinového sportu na základě značkování stromů určených k poražení. Prvními „střelci“ tedy byli lesníci.
Podle nejrozšířenější z variant vznikl paintball mezi honáky v Austrálii a následně ho převzali i rančeři v USA. Při počítání velkých stád dobytka nebo označkování vlastních kusů potřebovali něco, čím dobytek odliší. Vlastně používali předchůdce paintballových zbraní. Po čase začali střílet pro zábavu jeden po druhém a vznikla akční adrenalinová zábava tak, jak ji známe i dnes.
Gotcha!
Paintball byl stále více oblíbený, až si ho povšimla i armáda a používá ho jako jednu z metod výcviku i v současnosti. Většinou však pod označením gotcha.
1981 – rok první medaile.
První oficiální turnaj v paintballu se konal v USA roku 1981. Při první oficiální hře se proti sobě postavilo 12 hráčů a hrála se varianta získání vlajky. Ta spočívá v přenesení soupeřovy vlajky na mateřskou základnu. Ve chvíli, kdy je vlajkonoš zasažen, musí zanechat vlajku na místě a opustit hru. Cílem není obránit svou vlajku, ale přesunout soupeřovu, takže obrana vlastně slouží pouze pro získání času pro útok. Zajímavostí je, že prý vítěz získal všechny vlajky bez jediného výstřelu. Úplně první hřiště, které bylo otevřeno bylo venkovní, a to v New Yorku.
Tato adrenalinová hra vás určitě nadchne a nechá vás v sobě pocítit lovce. Zažijete chvíle napětí, když se snažíte slyšet každé šustnutí listu, pomalé plížení se k „oběti“, abyste ji vyřadili ze hry… Já jsem vyhrála, vyhrajete taky?
