Ve dnech 3., 4. a 6. dubna měli lidé v Praze a v Brně možnost vidět divadelní představení Do vyžádání, s Pierrem Richardem a jeho synem v hlavních rolích. Tato představení se měla konat již v únoru. Z důvodu operace a následné rekonvalescence 77letého herce se ovšem musela data posunout. Čekání ovšem stálo za to.
Pár týdnů po návštěvě Claudie Cardinale zavítala do České republiky další francouzská herecká hvězda, Pierre Richard. Tento komediální génius není ovšem pouze divadelní a filmový herec, ale také režisér, rybář a příležitostný zpěvák. Jednou z jeho dalších a snad největších zálib je pěstitelství vína, pro Francii tak typického.
Herectví je ale přeci jen jeho nejjistější parketou, a to dokázal divákům v Praze a Brně ve hře „Pierru Richardovi. Do vyžádání“. Tato hra slibuje, že vše, co je v ní řečeno, je čistá pravda. Divákovi se to ale nechce věřit, protože ani úvodní žádost o vypnutí mobilních telefonů se neobešla bez malého žertíku, abychom spolu s nimi vypnuli i děti do 5 let.
Hra celkově je velice humorná. Skládá se z „pravdivých“ dopisů, které Pierrovi došly a jeho následných odpovědí na ně, prolínaných příběhy ze života. Střídá se zde velice chytrý humor s humorem lehce povrchním, provázený mírnou melancholií, ale tento mix je pro diváka naprostým zážitkem a v sále téměř nikdy není chvíle bez hlasitého smíchu.
Je těžké toto divadelní představení převyprávět jako souvislý děj. Jedná se spíš o různé scénky spojené se zmiňovanými dopisy a jeho vzpomínkami při pohledu na závěs. A také je těžké přesunout Richardovo humorné kouzlo do popisu těchto scén. Přesto to stojí za zkoušku.
Pierre vypráví: Jak začal vést jeden den roku 1968 revolucionáře a při snaze navést je na demolování aut byla zlikvidována pouze a jen jeho Renaultka Dauphine. Jak se ho snažila získat strana se zkratkou SLIP(y), v níž je jasné, že nejde pouze o formu, ale také o obsah SLIP(ů). Jak se jeden muž z Konga pracující jako popelář ztotožňoval právě s Richardem tím, že si odbarvil vlasy na blond a naonduloval je. Jak na představení Julia Caesara dal do rakve písek a při jejím zvedání naolejovaný nadřízený nejen že nedokázal rakev zvednout, ale navíc ji rozbil a díky oleji a rozsypanému písku se z nadřízeného stal obalovaný řízek.
To vše a mnohem víc mohli diváci v divadle spatřit. Bránice se chvěly. Jen ve chvílích, kdy přicházel na scénu Richardův syn, který hrál na saxofon, se lidé trochu uklidnili. Byly to totiž chvíle melancholičtější, které pro diváky sloužily jako pauza na oddych, jinak by se jistě usmáli k smrti.
Hra trvala zhruba hodinu a půl, bez přestávky. Jako účastnice brněnského představení vám mohu podat i svědectví toho, co se dělo pak. Většina diváků se rozutekla domů, ale ti vytrvalejší si divadlo hezky obešli a čekali na Mistra u zaměstnaneckého vchodu. Trvalo to něco přes půl hodiny, až se nám konečně Pierre ukázal. Malý dav se na něj vrhl. Fotky, podpisy, gratulace. Pierre ovšem vypadal unaveně, a tak po chvíli prchnul k autu a odjel.
Těm, kterým se zdály vstupenky příliš drahé, a tak se nedostali na toto úžasné představení, může být uspokojením, že se ve čtvrtek 5. dubna Pierre Richard objevil v pořadu Hyde Park na ČT24. Alespoň zde bylo možné poznat tohoto vynikajícího herce blíže a také vidět, že jeho šarm ho ani v pokročilejším věku neopustil. No a kdo propásl i tento pořad, ať si pustí jeho dokonalé komedie. Velký blondýn s černou botou nikdy neomrzí.
