Po několika měsících prázdnin, kdy byly mozkové buňky většiny studentů uloženy k ledu, je čas opět usednout do lavic. Patříte mezi ty, kterým čeština, která se řadí mezi jedny z nejtěžších jazyků, nedělá problém a hrubky jsou pro ně tabu? Možná jen děláte chyby, o kterých nevíte, že chybami jsou. Proto vám přinášíme stručný přehled těch nejčastějších a nejzávažnějších pravopisných a gramatických chyb, kterých se studenti dopouští.
1. Psaní i/y
Špatné psaní i/y patří mezi vůbec nejčastější chyby. U pravopisu těchto písmen nám dělá největší potíže řada výjimek a tzv. homofonů. Jedná se o slova, která stejně znějí, leč se jinak píší. Nejzákeřnější jsou pro studenty slova: bít (tlouci), bidlo (tyč), mlít, líčený (předstíraný, strojený), lísat se, mít (být vlastníkem), píchat (bodat), visutý (visící) apod.
2. Psaní ji/jí
Češi zápasí i se správným užíváním zájmen ji/jí. Zájmeno ona má ve 4. pádě jednotného čísla krátký tvar ji. Vidím koho/co – ji. Pro lepší zapamatování lze použít analogii – říct si ve větě namísto ji tu (vidím TU=JI – oba tvary jsou krátké) a místo jí té (TÉ=JÍ – oba tvary jsou dlouhé).
Např.: Nechci se jí dotknout. (TÉ) x Ztratila jsem učebnici, pomůžeš mi ji najít? (TU)
3. Psaní mě/mně
Skloňování zájmena já dělá problém mnoha lidem, přestože se nejedná o nic složitého. Ve 2. a 4. pádě se píše mě, ve 3. a 6. pádě mně. Pro snazší zapamatování je tu jednoduché pravidlo – za zájmeno já dosaďte zájmeno ty. V případe, že dosadíte TĚ/TEBE, pak užijete krátký tvar MĚ, jestliže dosadíte tvar TOBĚ, je třeba užití tvaru MNĚ.
např.: O mně. Vidí to na mně. (TOBĚ). x Šel tam beze mě. Dá na mě. (TĚ/TEBE)
4. Shoda podmětu s přísudkem
I když se jedná o naprosto základní věc, i zde se nejčastěji objevují chyby. Pokud je podmětem podstatné jméno rodu středního v množném čísle, pak je v přísudku koncovka -a.
Např.: Koťata si hrála za dvorem.
Pro ostatní rody opět existuje jednoduchá pomůcka, podle které poznáme, jestli v přísudku bude i nebo y. I zde můžeme použít analogii: ONI, TI=I, ONY, TY=Y
Např.: Studenti se připravili. Rodiče mě pochválili. (TI) x Kamarádky se postaraly. Děti si hrály. Oči mě okouzlily. (TY)
5. Pomněnka
Skupina mě/mně je pro studenty problematická. Největší prohřešky se vyskytují u slov vzpomněl, (ne)zapomněl, připomněl, rozumně a rozumnější. V případě nejistoty si můžete pomoci jiným tvarem téhož slova: vzpomněl – vzpomene, rozumně – rozumný.
6. Velká/malá písmena
Bezchybní nejsme ani v psaní velkých a malých písmen. Malé počáteční písmeno píšeme v těchto případech: názvy jazyků, přídavná jména odvozená od vlastních jmen (netýká se přídavných jmen přivlastňovacích jako Petrův, Lenčin), předložky a obecná slova, která jsou součástí víceslovného pojmenování, např.: angličtina, čeština, pražský, slovenští čtenáři, americký časopis, Ruská federace (jedná se o název státu, proto velké „R“, federace se naopak píše s malým, neboť se jedná právě o obecné slovo, které je součástí víceslovného pojmenování), Čínská lidová republika (analogické s předchozím příkladem).Naopak velké počáteční písmeno se týká psaní zejména názvů zemí a místních jmén obecně, např.: Slovensko, Čína, Valašské Meziříčí, Ústí nad Labem.
7. Přejatá slova
Pokud se při psaní chcete předvést a ohromit svou slovní zásobou, nejspíše se dostanete i ke slovům, která byla do češtiny přejata. Čeština se u převážné většiny slov snaží psanou podobu slov co nejvíce přiblížit výslovnosti. Dochází tak k tzv. počešťování cizích slov, např. džentlmen. Některá přejatá slova však svoji českou podobu nemají, a právě v jejich psaní se často chybuje. Patří mezi ně: de facto, rendez-vous, bulletin, dealer. Některá slova lze psát dvojím způsobem: runway i ranvej, pétanque i petank, aquacentrum i akvacentrum (ano, dle platných pravidel českého pravopisu jsou opravdu možné oba tvary). Chyby se často objevují i u slov: kánoe (u slov přejatých v některých případech dochází ke zkrácení, ne však v tomto případě), syntéza, výjimka, dilema, pudink, standard (nikoliv standart).
8. Další
- Jseš/seš/jsi: Mnoho lidí žije v domění, že tvar jseš je spisovný. Je ale stejně nespisovný, jako tvar seš. Jediný spisovný tvar slovesa být pro 2. osobu jednotného čísla je ty jsi.
- Podmiňovací způsob: Dalším strašákem české gramatiky je podmiňovací způsob. Chcete-li psát spisovně, vyhněte se nesprávným tvarům by jste a by jsme. Nahraďte ho korektním vy byste, ty bys a my bychom.
- Mezery: Za tečkou, vykřičníkem a otazníkem na konci věty a čárkou ve větě se píše mezera. Před tečkou a čárkou se mezera nedělá. U desetinných čísel mezeru za čárkou nepíšeme.
S pravopisnými chybami se můžete setkat úplně všude. Nejsou jen doménou školních sešitů a písemek, internetu, ale i knih, učebnic, bilboardů, oficiálních sdělení, reklam atd. Je tedy vždy důležité si po sobě vše zkontrolovat. Příspěvky člověka totiž do jisté míry vypovídají o jeho inteligenci a pravopisné zdatnosti. Je sice záležitostí každého z nás, v jakém světle se chceme prezentovat ostatním, ale základy českého pravopisu by měl zvládat každý.
