Rok se s rokem sešel a je tu zas ten velký den – muzejní noc. Ve chvíli, kdy už město běžně osvětlují upoutávky na casina a jiné pochybné podniky, tentokrát zaplavují ulice milovníci muzeí a dobré zábavy.
Se sedmou hodinou večerní se brány plných 61 institucí znovu otevírají a nabízí ke shlédnutí své poklady, tentokrát ale za poněkud tajemného, pošmourného, bezhvězdného večera. Snad právě to tajemno (a také možnost všechno si užít pěkně zadarmo) je to, co každoročně nedá spát tisícům pražských i mimopražských.
Letošní ročník byl poněkud klidnější, než ty předchozí. Návštěvníků sice byly tisíce, ale díky velkému množství zapojených muzeí se každý rozešel svým směrem a fronty nebyly tak strašné, jako loni – samozřejmě mimo hlavní instituce jako nová budova Národního muzea apod.
Navíc jsme se poprvé mohli setkat se zapojením techniky. Muzejní noc tak ukázala, že není včerejší a že dokáže držet krok s mládeží a jejími – někdy až podivínskými – koníčky. Proto byly k dispozici Bluetooth stanice (kde když si člověk stáhl aplikaci, tak dostal odznak zdarma), podporován systém Foursquare – lokalizace mobilních telefonů – a také Gowalla, neboli nová lokační hra. Zejména mladší generace teď vysazená směrem ke geocachingu a podobným technikou podpořeným koníčkům jistě tuto změnu pochválila zvednutým palcem, nebo alespoň tlačítkem líbí se mi na Facebooku.
Mezi nejvyhledávanějšími na seznamu institucí bylo samozřejmě Národní muzeum (jeho nová budova) a Národní technické muzeum. Neznamená to ale, že ostatní by zely prázdnotou.
Sama jsem navštívila několik menších muzeí a galerií a tam snad byla večerní atmosféra ještě o něco příjemnější a méně hektická, než v těch velkých a všeobecně vyhledávaných. Zejména program a výstava v The Chemistry Gallery byly zajímavé, i když umístěné bokem.
Jsem si jistá, že by se Pražská muzejní noc 2011 dala považovat za jednu z těch vyvedenějších, poklidnějších. I když o dobrý doprovodný program byla docela nouze – ten zábavný byl většinou určen dětem a zbytek byly převážně dodatkové přednášky – ostatní klady tento menší mínus jasně převažují. Tentokrát neohlušovaly muzejníky hlasité tóny z probíhajícího festivalu, ani nebyla všude špína, ba ani fronty nebyly tak příšerné.
Snad se v příštím roce můžeme těšit na podobný úspěch.
