12. 6. se již po sedmé návštěvníkům otevřely v Praze vstupy do galerií, muzeí a vybraných památek v netradičných nočních hodinách (od sedmé hodiny večerní do jedné hodiny ráno). Tento rok bylo zpřístupněno 53 objektů. Doprava během trvání Pražské muzejní noci byla vybranými linkami zdarma, vstupné bylo také tradičně zdarma, kromě Národní kulturní památky Vyšehrad a Pražské informační služby, kde se platilo symbolické vstupné.
Já jsem se osobně účastnil této akce a navštívil jsem pro vás tři muzea. Pražský hrad, kde probíhala výstava Příběh Pražského hradu. Tato výstava mapuje dějiny Pražského hradu od prehistorie až po současnost. Součástí výstavy byly i interaktivní obrazovky, kde si děti mohly zahrát nějakou naučnou hru. V podzemí byl příjemný chlad, což bylo oproti dalším dvěma muzeím, kde bylo dusno a vydýcháno, příjemné. Národní zemědělské muzeum, kde probíhaly dvě výstavy – Jede traktor, mapující historii traktorů a Knedlík, výstava o knedlících. Součástí této výstavy byla i ochutnávka knedlíků a doprovodný program se živou kapelou a dětskou farmou, kde byla k vidění živá zvířata. Třetí a poslední muzeum bylo Technické dokumentační muzeum pražské energetiky, kde probíhala výstava Historie elektrifikace Prahy a českých zemí. Zde bylo možno vidět pokroky v elektrifikaci Prahy, staré domácí spotřebiče, pomůcky pro pracovníky elektrárny a spoustu dalších zajímavých věcí. Na tomto muzeu se mi líbil odborný výklad, což jsem jako laik ocenil. Do Židovského muzea jsem se nedostal, protože tam byla tak dlouhá fronta návštěvníků, že přesahovala rámec otevírací doby muzea.
Na Pražské muzejní noci jsem byl poprvé, a musím přiznat, že mi bylo líto, že už končí. Takovou atmosféru, jaká tu byla, přes běžnou otevírací dobu nezažijete. Už se těším na příští rok, kdy se podívám zase do jiných muzeí. Rád bych se podíval, pokud bych měl štěstí, do Židovského muzea. Všem, kteří na Pražské muzejní noci nebyli, doporučuju aby se jí příští rok určitě zúčastnili. Stojí to za to.
