Japonské plemeno Akita inu patří k jednomu z nejstarších vůbec a dodnes si ho v této zemi velice váží. Letošní rok je významný devadesátým výročím narození psa Hačikó, který se svou věrností a oddaností ke svému pánovi jménem Hidesaburó Ueno zapsal do srdcí všech Japonců.
Zvířecí kamarád – jako děti jsme ho měli každý. Ať už to byla kočka, křeček, králík či andulka. Jedno zvíře jsem však úmyslně vynechala, a to psa – věrného společníka, ochránce a milujícího člena rodiny, oddaného svému pánovi. Psi jsou kapitola sama pro sebe; provázejí člověka již od nepaměti. Zatímco dnes je to především domácí mazlíček, dříve byli psi důležitými společníky kočovníků a pomáhali lidem přežít.
Jedním z nejstarších chovaných plemen je Akita inu, které pochází z Japonska, přesněji z ostrova Honšú spadajícího do provincie Akita. V překladu je tedy Akita inu doslova pes z Akity. Věrným společníkem lidí je již minimálně 7000 let.
Ve své domovině je Akita velice váženým plemenem. V dávných dobách doprovázeli kočovníky na jejich cestách a jejím úkolem bylo lovit medvědy a jeleny. Tento pes se stal symbolem štěstí a věrnosti a jeho soška byla považována za významný dar. Dodnes se jich mnoho dochovalo z dvoustého století př. n. l.
Akity se chovaly především ve vysokých kruzích a staly se i společníky samurajů. Počátkem dvacátého století bylo plemeno označeno za kulturní bohatství a národní poklad.
Hačikó
Letos to bude již devadesát let od narození štěňátka rasy Akita inu, které si svou věrností a láskou k pánovi získalo srdce celého Japonska.
Hačikó se narodil roku 1923 poblíž města Ódate, nedaleko prefejtury Akita. Po novém roce bylo štěňátko posláno profesorovi jménem Hidesaburó Ueno, jenž působil jako profesor na Tokijské univerzitě.
Hačikó doprovázel každý den svého pána na vlakové nádraží Šibuja, z něhož Ueno dojížděl do práce. Odpoledne pak na něj každý den čekal.
Hačikó a Hidesaburó Ueno
zdroj: dogsmakeeverythingbetter.com
O rok později však Hidesaburó Ueno zemřel a Hačikó si vzali jeho příbuzní. Ten ale stále utíkal na vlakové nádraží a čekal na svého pána. Nakonec se o něj postaral profesorův zahradník, který ho znal již jako štěňátko. Hačikó se ale nesmířil s odchodem profesora a čekal na něj každý den na stejném místě u nádraží celých jedenáct let.
V roce 1923 jeden z bývalých studentů Uena zveřejnil o Hačikó několik článků v novinách a zaujal tak celé Japonsko. Když roku 1935 tento pozoruhodný pes zemřel, byla mu na nádraží v Šibuje postavena bronzová socha, která tam stojí dodnes.
Hačikó nebyl zapomenut ani po tolika letech a i dnes je považován za příklad věrnosti.
socha Hačikó
zdroj: chovakitainu.cz
Příběh Hačikó byl již dvakrát zfilmován a to nejprve roku 1987 pod názvem Věrný pes Čiko v Japonsku. Později, roku 2009, byl film natočen pod názvem Hačikó – příběh psa. Tentokrát v produkci Ameriky a Velké Británie.
