Stalo se vám někdy, že jste byli na ulici svědky trestného činu nebo toho, jak se někomu udělalo špatně a ležel nehybně na chodníku? Kolem možná procházeli lidé jako by o nic nešlo. Spousta lidí. A možná dotyčnému nikdo nepomohl.
Před časem celý internet obletělo video natočené v centru Prahy, kde se bezmocný muž sesunul k zemi. Kolem prošly desítky nebo možná stovky lidí. Ti si pravděpodobně mysleli, že je muž opilý. Pomohla mu až jeho žena. Poté se zjistilo, že se jednalo o silného diabetika. Diabetika, kterého všichni ignorovali.
Efekt přihlížejícího
Psychologický efekt přihlížejícího nám ukazuje, že jsme mnohem méně ochotni pomoci druhému člověku, pokud se v naší blízkosti nachází jiná osoba či více osob současně. Pravděpodobnost, že do situace zasáhneme se snižuje přímo úměrně s tím, čím více lidí situaci pozoruje. Za normálních okolností vnímáme sebe samé jako hodné a dobrosrdečné osoby. Jakmile se někdo ocitne v nesnázích, jsme připraveni přispěchat mu na pomoc. Tak v čem je rozdíl oproti výše zmíněné situaci? Jak je možné, že přestože danou situaci vidí třeba 50 lidí, nemá se nikdo k činu?
Psychologové rovněž zjistili, že jsme mnohem méně ochotni pomoci člověku v nouzi, pokud se právě sami cítíme ve stresu a pospícháme, přestože by se nestalo nic vážného, kdybychom na místo naší schůzky dorazili se zpožděním.
Naše pasivita v podobné situaci se přirozeně snižuje, máme-li pomoci člověku, kterého osobně známe. Velmi často jde z naší strany o nesprávné vyhodnocení situace. To, nakolik se zapojíme, pokud druhý potřebuje naši pomoc, závisí na tom, zda situaci vnímáme jako nebezpečnou a jakou roli či důležitost přikládáme ostatním zúčastněným – přihlížejícím.