Do konce března mají maturanti odevzdat seznam povinné četby, a tak je nejvyšší čas ujasnit si, jak má takový záznam o knize vypadat. Ředitelé škol jistě vydali svým žákům konkrétní podklady, ale jak se říká – opakování je matka moudrosti.
Studenti čtvrtých ročníků si k maturitní zkoušce mají zvolit 20 knižních titulů, které na konci března odevzdají svým profesorům českého jazyka a literatury. Podle pokynů by k ústní zkoušce měli mít připraveny záznamy o každé knize tak, aby o ní dokázali hovořit před zkušební komisí a zároveň splnili předepsané požadavky. Je tedy samozřejmě lepší mít knihy skutečně přečtené a trochu se v nich orientovat než pouze spoléhat na obsahy stažené z internetu.
Jestliže informace znáte, můžete přidat okolnosti, za kterých kniha vznikla a jak případně ovlivnila tvorbu dalších autorů.
Zápis o knize můžeme rozdělit na tři oddíly:
- tematická stránka díla
- kompoziční stránka díla
- jazyková stránka díla
Tematická stránka
Všimněte si charakteristiky díla. O co autor pravděpodobně usiloval? Kde čerpal námět své knihy? Jaké v ní použil motivy? Uveďte o jaký žánr se jedná (próza – poezie – drama) a jak je konkrétně dílo pojato (jako tragika, komika, idylizace, groteska apod.)
Jakou roli v knize hraje sám autor – vystupuje jako vypravěč, lyrický či epický hrdina aj.
Charakterizujte jednotlivé hlavní postavy v knize – zamyslete se, jaké vlastnosti mají a co je vede k jejich činům. Stejně tak věnujte pozornost charakteristice prostředí – je v díle rozebráno pouze okrajově nebo popis místa zabíhá do podrobností? Je prostředí skutečné či nikoli?
Uveďte podrobnější děj knihy – jaké události a příhody hrdinové zažívají, jak se vypořádávají s nastalou situací, jaké konflikty prožívají a jak je potom vyřeší.
Kompoziční stránka
Promyslete si, k jakým kompozičním postupům se autor uchýlil. V lyrice to může být např. kontrast, paralela, gradace. V epice se potom jedná o chronologický postup (tzv. kronikářský) nebo retrospektivní postup (zpětné vysvětlení děje za pomoci událostí nebo obrazů.
Jaký je vztah jednotlivých dějových linií:
- závěrečný motiv = úvodní motiv
- paralelní (samostatné příběhy)
- řetězový (spjatost s hlavní postavou, návaznost)
- vnitřní výstavba děje (úvod – zápletka – vyvrcholení konfliktu – zvrat – řešení konfliktu – závěr)
- napětí děje (retardace, tj. oddalování řešení či zpomalování děje, příběhy s tajemstvím – nové nečekané momenty napětí v ději, falešná motivace postav apod.)
Jazyková stránka
- Jaký styl autor v knize používá – jazyk spisovný – hovorový – nespisovný, obecná čeština – nářečí – argot – slang.
- Jak je slovní zásoba rozvrstvena po stránce stylu – archaismy – neologismy – historismy – slova stylově neutrální – vulgarismy – poetismy – eufemismy.
- Textové prostředky – vyprávění – popis – charakteristika (přímá, nepřímá) – monology – dialogy – úvahy – řeč autora – řeč postav.
- Syntax – délka souvětí, používané druhy vět, slovosled
- Zvukové prostředky – eufonie, kakofonie
- Lexikální prostředky – přímá či nepřímá básnická pojmenování (přirovnání – metafora – epiteton – personifikace – metonymie)
- Zvukomalba a v poezii rytmus a rým.
Pokud jste se dostali do časového presu a obáváte se, že do maturity nestihnete přečíst všech 20 děl, můžete sáhnout po knihách, které nejsou příliš obsáhlé. Doporučit vám můžeme např. Antigonu (Sofokles), Lakomce (Moliére), Bílou nemoc (Karel Čapek), Tyrolské elegie (Karel Havlíček Borovský), Petra a Lucii (Romain Rolland), Ostře sledované vlaky (Bohumil Hrabal) nebo poezii Máj (Karel Hynek Mácha), Opilý koráb (Arthur Rimbaud), Těžká hodina (Jiří Wolker) a další nebo navštivte náš čtenářský deník.
