Každý nový muzikál se pokouší o vytvoření vlastních zbraní, které mu mají pomoci obsadit přední příčky v žebříčcích popularity. Pokud nezapůsobí, pak mohou být spíše na škodu. Jaké jsou hlavní zbraně muzikálu Quasimodo, který uvádí pražské divadlo Hybernia?
Nejsilnější zbraň, která byla dosud využívána spíše v oblasti multimediálních show, než v klasických českých muzikálech, je zařazení akrobatických výstupů. Na tento prvek tvůrci vsadili skutečně mnoho, přizváno k účinkování bylo akrobatické duo Dae Men, které diváka připoutá k sedadlu svou neuvěřitelnou silou. Jenže náročné prvky nejsou záležitostí pouze profesionálních akrobatů. V několika metrové výšce visí hlavou dolů sám Quasimodo a co více – musí v těchto podmínkách zpívat.
Hudba, kterou Quasimodo nabízí, je dítětem neotřelého tria, Jakuba Prachaře, Jana Maxiána a Petra Kalába. Vytvořili něco, co není jen souhra not, vytvořili hudbu tak kvalitní a silnou, že její poslech ve vás zanechá hluboké dojmy. A právě sílu a hloubku hudby umocňují texty Petra Kolečka a prvotřídní pěvecké výkony. Tvůrci se tentokrát totiž nenechali zmást zvučností slavných jmen a dívali se především po lidech, kteří jsou schopni odvést stoprocentní práci. A právě díky tomu můžeme poznat nové tváře.
Příběhová linie má v sobě více než zjevnou snahu zachovat původní příběh. Stále zde máme ohyzdného, leč dobrosrdečného zvoníka, který se zamiluje do krásné cikánky Esmeraldy a je v péči bezcitného soudce a nadšence vědy, Frolla. O komplikovaného kapitána vojáků Phoeba, o Esmeraldinu pološílenou matku, ani o věrnou společnici – kozičku Džali – rozhodně nepřijdeme.
A kdo v hlavních rolích exceluje?
V roli ošklivého Quasimoda září nejen Tomáš Trapl, který je již lety prověřenou muzikálovou jedničkou, ale také Csongor Kassai, který předvádí výkon, který by od něj na poli muzikálu čekal asi jen málokdo, a my si jen můžeme pokládat otázku, zda ho budeme mít ještě někdy možnost vidět v tak emocionálně silné roli.
Esmeralda byla naopak šancí, kterou využily Markéta Procházková a Radka Pavlovčinová. Obě dámy se se ctí své šance chopily a my si tak Esmeraldu můžeme naplno vychutnat, protože obě představitelky mají nejen originální barvu hlasu, ale jejich nelehké taneční kreace působí v jejich provedení přirozeně a snadně. Rozhodně nezklame ani jedna z nich.
Naproti tomu je jen otázkou vkusu, jak se komu bude líbit postava Claudia Frolla, jelikož se v ní představují dva naprosto odlišní mistři. Prvním z nich je populární zpěvák, herec a tanečník Jiří Korn, druhým je pak muž, který je majitelem famózního operního hlasu. V dalších rolích můžeme zastihnout Tomáše Savku, Romana Vojtka, Radku Fišarovou, Kamilu Nývltovou a mnoho dalších úžasných herců a především zpěváků. Celé představení je pak doprovázeno projekcemi na zdech a energickými výkony profesionálních tanečníků, kteří dokreslují příběh jednou jako měšťanská společnost, jindy zas jako společenská spodina.
Já osobně jsem šla na představení poměrně nečekaně a bez přehnaného očekávání. Byla jsem tak mile překvapena výkonem právě pana Kassaie, Mariana Vojtka, Lucie Molnárové a především Zuzany Havrlantové, která ztvárnila taneční kozí roli. Parádně mečela, tančila a vystřihla si sólový akrobatický výstup na šálách. Z lidí, které jsem do té doby neznala, mě upoutal svým herectvím nejvíce Petr Vančura, který představoval Esmeraldina nejlepšího přítele.
Z celého představení jsem měla ale smíšené dojmy. Byla jsem nadšená z většiny účinkujících, z choreografie i z hudby. Ale jisté nedostatky vidím hned ve dvou záležitostech. Za celou dobu představení se scéna vůbec nezměnila, občas jen přibyla či ubyla nějaká rekvizita a nehezky s tím kontrastovalo přehršle motivů promítaných na zdech. Myslím, že když se tvůrci rozhodli pro jednoduchost, měli se jí držet i v případě projekcí.
Druhým, o něco vážnějším, nedostatkem je, že celé dílo postrádá skutečný hit. Zkrátka chybí písnička, kterou by si polovina diváků broukala cestou domů. Na druhou stranu, celý muzikál „Quasimodo – kdysi se pro lásku umíralo“ obsahuje tolik perfektních písní, že si s trochou vůle každý člověk ten svůj hit najde.
Každopádně žádný z mínusů tohoto muzikálu není tak závažný, aby zážitek z díla zhoršil a jeho kvalitu výrazně snížil. Po dlouhém uvažování mohu s jistotou říci, že se Quasimodo zařadil do pětice mých nejoblíbenějších muzikálů české divadelní scény a každému člověku jej mohu směle doporučit.
