Dílo Theodora Pištěka ovlivnil jeho interesantní život. Kromě fototorealistické tvorby stihl také kariéru automobilového závodníka, filmového designéra či kostýmního výtvarníka. Za kostýmy k filmu Amadeus získal jako jediný Čech Oscara. 26. září 2012 začala v pražském Veletržním paláci nejrozsáhlejší retrospektiva jeho umělecké tvorby – Ecce Homo.
„Miluji prostor – nekonečnou oblohu, utěšující oblaka a horizont, který vyzývá k překročení. Proto mi už nestačí iluze a vystoupil jsem z plochy obrazu,“ cituje v prospektu k výstavě Ecce Homo kurátor Martin Dostál slova Theodora Pištěka. Návštěvník je však doopravdy pochopí až při vstupu do zdánlivě nekonečného prostoru výstavní expozice.
Přímo pro Veletržní palác navrhl Theodor Pištěk čtyři monumentální instalace, které evokují umělcův smysl pro variabilitu prostorových možností. Pištěk dokázal zhmotnit existenční filozofické úvahy a nechává na návštěvníkovi, jakou v nich spatřuje odpověď. První z objektů s názvem Kde budu žít příště navozuje dojem reálného vstupu do obrazu, nejistoty, zda se jedná o fikci či skutečnost. Za tento výtvarný um vděčí Pištěk bezesporu svému působení ve světě filmu.
Výstava Ecce Homo je průřez umělcova díla, tudíž zahrnuje všechny důležité epochy jeho života. K instalaci Kde budu žít příště je připojen cyklus detailně propracovaných kreseb. Dále nechybí abstrahující objekty ze 60. let, resp. z období automobilového závodění. Jedná se tedy především o deformované součástky vozů.
Výjimečnou součástí výstavy je instalace samotné formule zahalené do sítě, která v takovémto pojetí působí nejen netradičně, ale i jaksi kriticky ke svému kultu. Naopak instalace zobrazující Pištěkovo kostýmní výtvarnictví v podobě kupy kostýmů uzavřených ve skleněné polokouli je skvělým výčtem proslulých filmů jako je Vláčilova Markéta Lazarová, Vorlíčkovy Tři oříšky pro popelku, Formanův Amadeus či řady oblíbených českých pohádek.
Nejproslulejší složkou jeho tvorby jsou však nepochybně fotorealistické obrazy. Fotorealismus je umělecký směr, který se nejvíce prosadil v USA v 60. a 70. letech. Umělec se snaží zachytit realitu podobně jako fotografie, přičemž přebírá i technické nedokonalosti jako je rozostření, odlesky, deformace perspektivy apod.
Nejčastějším námětem jsou rychlé vozy, automobilové závody, ale i běžné věci jako jsou např. kuchyňské spotřebiče. Vše je však zahaleno tajemstvím a neprostupnou iluzí, kterou na mnoha malbách zjevují trhliny, praskliny čí díry, skrz ně vidíme zcela jinou situaci. Např. notoricky známé malby Jeana-Francoise Milleta.
Inspiruje se i jinými umělci. Přebírá však pouze částečně jejich náměty, nikoli techniku. Objevují se pozitivně laděné malby vystihující letní zábavu po automobilových závodech, v nichž se podobá stylu zobrazení kabaretů od Henri de Toulouse-Lautreca. Obraz červeného hrnce zase připomíná Andyho Warhola a titulní malba Ecce Homo zase surrealismus Salvadora Dalího.
Výstavu Ecce Homo pořádá Národní galerie v Praze, která k ní také připravuje řadu doprovodných programů přibližujících fotorealistický styl, osobnost Theodora Pištěka a jeho zkoumání prostoru a perspektivy ve výtvarném umění. Otevřeno je denně krom pondělí od 10 do 18 hodin, a to až do 6. ledna 2013.
