V dnešní uspěchané době je velice těžké udržovat dobré vztahy v domácnosti. Čas běží, děti rostou a vy ve většině případů musíte chodit do práce (pokud ne, jste šťastlivec). Existuje mnoho otců a matek, kteří se nevěnují dostatečně svým dětem. Mají moc práce nebo jiných povinností, kvůli kterým opomínají svá drahá dítka.
Rodič a dítě. Vztah, který se buduje od útlého mládí. Většina z nás jistě dosvědčí, že své rodiče bezmezně miluje a vděčí jim za mnoho krásných chvil, jež po jejich boku prožili. Na světě se ale určitě najde i spousta těch, kteří nepoznali tu oporu a shodnou se na tom, že jejich výchova byla v mnohých směrech zanedbána.
V čem je zásadní problém? Někdy se prostě rodiče nezajímají anebo naopak pubertální dítě nespolupracuje. V tomto článku se proto zaměřím na to, jak zlepšit komunikaci mezi rodiči a dětmi.
Určitě všichni známe nejběžnější větu, kterou rodič vysloví potom, co se jeho dítě vrátilo ze školy: „A co ve škole?“ Odpověď: „Nic.“ Taky vám přijde, že to je hloupost, jak se ve škole nemohlo něco dít?! Tam se něco děje pořád a dítě by si o některých věcech určitě rádo popovídalo. Teď záleží na tom, kde je váš konkrétní problém. Buď s vámi dítě nekomunikuje proto, že byste jeho problému ve škole prostě nerozuměli, nebo se vám nechce svěřovat. Když se jeho NIC neustále opakuje a vy nepátráte po příčinách, máte problém.
Umíte si se svým potomkem jen tak sednout ke stolu a vést s ním plynulou konverzaci? Znáte jeho problémy a snažíte se mu pomoci? Nebo jen přijdete z práce, odevzdaně zkontrolujete domácí práce, které měly být vykonány a jdete spát. Není to o něčem víc?
Ze svého okolí znám mnoho rodin, které v základě nefungují. Mezi rodičem a dítětem není vztah protkaný láskou a pochopením. Čí je to vina? Mnohdy je na obou stranách, dítě je buď v tak velké pubertě, že má potřebu se chovat jako rebel, nebo je rodič tak natvrdlý, že nevidí, co jeho potomka souží, a že si potřebuje promluvit.
Základ určitě spočívá v komunikaci. Tu se musíte snažit zavézt už od počátků. Ptát se, jak se dítě má, co potřebuje, co si přeje. Je samozřejmé, že když se dítě dostane do kritického období, může dojít k tomu, že vám jisté problémy prostě nebude chtít sdělovat. Jak toho docílíte? Zase jen komunikací. Většinou, když od malička svého potomka učíte, že jste jeho zeď, o kterou se může vždy opřít, bude se vám svěřovat i v pubertě. Vše záleží na vztahu, který se musí začít budovat už od začátku.
Věřte, že mnohdy by se vám dítě rádo svěřilo. Podělilo se o problémy, ale když vidí, že si prakticky nemáte co říct, má dojem, že vás to nezajímá. Je proto důležité, snažit se vycítit potřeby toho druhého, protože pokud to neuděláte včas, mohlo by se vám to šeredně vymstít.
Co dělat, když s vámi dítě nechce spolupracovat (odmlouvá, váš vztah nefunguje, nesvěřuje se)?
- Dejte mu pocit, že vám může důvěřovat. Udělejte si na něj čas, jen tak si s ním sedněte a pokuste se nastolit příjemnou atmosféru.
- Netlačte na něj, když si s vámi zrovna teď nechce promluvit, problém osvětlete a zatím to nechte být. Je dost možné, že nahlodané dítko se vám přijde vypovídat samo.
- Nenuťte jej, aby vám hned řeklo všechno. Trpělivost růže přináší.
- Nebojte se společně mluvit i o závažných problémech.
- Hledejte kompromis.
- Buďte tolerantní.
Mé dítě se mi svěřuje a máme spolu dobrý vztah, nemusím se víc snažit.
Omyl! Každý mezilidský vztah je jako květina, o kterou musíme pečovat. Může rychle vykvést, ale také rychle uschnout.
Vztah mezi rodičem a dítětem je totiž ten vůbec nejpevnější, jaký bychom měli mít. Může být krásný a bohatý, jen se o něj musíme pečlivě starat.
