Komunikace mezi lidmi je samozřejmostí, i to, že se mezi sebou dorozumívají zvířata, je zřejmé. Stále více vědců však dokazuje fakt, že jsou mezi sebou schopni komunikovat i zástupci rostlinné říše. Někteří dokonce tvrdí, že rostliny nejen komunikují, ale dokonce i vidí, cítí a reagují. Jak to tedy v rostlinné říši funguje?
Rostliny mají na rozdíl od lidí a zvířat nevýhodu v tom, že se nemohou pohybovat a nemohou tedy uprchnout před nebezpečím, dostat se ke zdroji živin, který od nich může být jen pár metrů daleko, nebo se schovat před nepříznivým počasím. Z toho důvodu si rostliny musely vyvinout důmyslný systém vlastností, díky kterému jsou schopny reagovat na dynamické změny v jejich okolí a přizpůsobit se jim.
Podzemní komunikační síť
Nejčastějším způsobem komunikace mezi jednotlivými rostlinami je jejich kořenový systém. Tým britských vědců se zaměřil na zkoumání podzemního komunikačního systému jednotlivých rostlin a poukázal na to, že o komunikaci mezi jednotlivými rostlinami se starají houby, které žijí v jejich kořenech. Tyto houby žijí s rostlinami ve velmi prospěšném vztahu nazývaném mykorhiza – houby zásobují rostliny minerálními látkami a rostliny naopak poskytují houbám uhlovodíky.
Při napadení rostliny škůdcem, jakým mohou být například mšice, začne rostlina vylučovat těkavou látku, která má za úkol odpudit samotného škůdce a přilákat jeho nepřátele. Pomocí houbových vláken na kořenech informuje rostlina o nebezpečí všechny ostatní rostliny, které jsou s ní pomocí kořenového systému propojeny.
Chemie šířící se vzduchem
Dalším způsobem komunikace mezi rostlinami je vysílání chemických signálů. Rostliny jsou schopny produkovat různé chemické látky, které v případě nebezpečí uvolní do vzduchu a upozorní tak rostliny v okolí na nebezpečí, kterým může být například špatné počasí, přítomnost opylovačů nebo útok predátorů. Rostlina, která je požírána predátorem, začne produkovat chemické látky, které se rychle rozšíří vzduchem a varuje ostatní rostliny před nebezpečím. Okolní rostliny jsou pak schopny zareagovat nejrůznějším způsobem, mohou například vytvořit sloučeniny, které způsobí jejich horší chuť, nebo dokonce svěsí listy a tím nejsou pro predátora lákavé.
Stejným způsobem dokážou rostliny ovlivnit svoje zrání, jelikož pokud dozrají současně, mají větší šanci ubránit se útokům predátorů. Daniel Chamovitz, izraelský biolog, se zaměřil na dozrávání již utržených plodů a dokazuje, že když dáte nezralý plod do blízkosti již zralých plodů, dozraje mnohem rychleji, než kdyby byl o samotě. Zralé ovoce totiž uvolňuje do vzduchu feromony, které „ucítí“ nezralé ovoce a začne rychleji zrát.
Složitý rostlinný slovník
Ian Baldwin, vědec z oddělení molekulární ekologie z institutu Maxe Plancka v Německu, se zaměřil na komunikaci rostlin prostřednictvím slovníku nukleových kyselin. Vědci z týmu Iana Baldwina zjistili, že vývojový proces rostlin může být regulován pomocí malých ribonukleových kyselin smRNA, které jsou podobné hormonům a jsou odpovědné za složitou slovní zásobu, díky které mohou rostliny odradit škůdce, bránit se útoku predátorů nebo požádat o pomoc okolní rostliny. Vědci z Baldwinova týmu zkoumali slovník smRNA na divokém tabáku Nicotiana attenuate a objevili více jak sto tisíc jednotlivých slov, kterými se rostliny mezi sebou dorozumívají.
Komunikační síť rostlin je tedy opravdu nejen velmi propracovaným, ale i rozsáhlým systémem, který by možná předčil komunikaci lidskou, kdybychom rostliny mohli slyšet.
