S problémy do márnice: Sebevražda jako východisko, z kterého není návratu

V životě člověka existuje spousta různých problémů, které se od sebe liší svojí intenzitou. Stejně tak se lidé odlišují ve způsobu vypořádání se s nimi. Někdo potíže vyřeší s klidnou hlavou, požádá o pomoc blízkého a je ochoten od základů změnit svůj život, aby mu nepřipadal tak nuzný a strastiplný. Na druhé straně jsou lidé, kteří nedokáží jen tak něco hodit za hlavu.

Člověku chybí síly k tomu, aby se dokázal zvednout z úplného dna, které je hluboké a východ se zračí někde v dáli. Než se neustále nechat pošlapávat problémy, kterých se valí čím dál větším množství, raději zemřít. Najednou je tu jediné východisko, které se zdá být tak spásné, krásné a člověka láká. Nabízí vám hodit své problémy za hlavu, ale „trochu jiným způsobem“…

Foto: Pavlína Pokorná

 Sebevražednost u dětí a mladistvých

Zabývat se otázkou sebevražedného chování u dětí je veskrze obsáhlá záležitost. Ve věkové skupině do patnácti let není patrný výskyt tzv. dokonaných sebevražd. Jinak je tomu u adolescentů, kde křivka pokusů o spáchání sebevraždy neustále stoupá. Dokonané sebevraždy jsou u nich méně časté.

Někdy se za pokusem o sebevraždu skrývá to, že na sebe dotyčný chce strhnout pozornost, aby si někdo všiml, že něco není v pořádku. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že ponejvíce se děti i adolescenti o sebedestrukci pokoušejí zejména kvůli rodinným konfliktům, alkoholismu v rodině, špatným výsledkům ve škole, stejně tak i šikaně, které dítě může být vystaveno, aniž by si rodiče něčeho všimli.

Foto: Pavlína Pokorná

Statistika suicidního chování

• nedokonaných sebevraž je 5x více, než sebevražd dokonaných
• muži končí život sebevraždou 4-5x častěji než ženy
• zhruba 60% sebevrahů volí způsob smrti oběšením, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky (na tyto čtyři způsoby připadá 90% všech sebevražd)
• ve zbylých 10% jde o sebedestrukci ostrým předmětem, skokem pod vlak a utopením
• nejvíce sebevražd bývá v měsíci dubnu – jejich počet roste od ledna, od května potom klesá
• nejvíce sebevražd se stane v pondělí, nejméně pak v sobotu
• státy, které vedou v počtu sebevrahů jsou bezesporu – Litva, Rusko, Lotyšsko, Dánsko, Finsko, Ukrajina a Japonsko
• státy, které naopak mají nejmenší počet suicidního chování jsou – Portugalsko, Španělsko, Řecko a Anglie

Foto: Pavlína Pokorná

Nejčastější rizikové faktory:

1. Dluhy a ztráta zaměstnání

Hypotéka, vyhazov z práce, rozvod, žádné peníze na účtu. Mnozí z nás by beznadějně tápali po řešení. Existuje z téhle bezvýchodné situace cesta? Zaručeně se do takovéto situace nedostat, odborníci nám radí – nezadlužovat se hypotékou, nepůjčovat si žádné peníze a mít stabilní práci. Jenomže, kdo nám dnes zaručí, že nás v práci zítra nepropustí? Kdo nám zaručí, že nás někdo z blízkých obdaruje dědictvím ve formě bytu? Kdo nám zaručí, že nenastane situace, kdy nám nevyjdou peníze, a půjčka bude jediná možnost?

2. Osamělost

Padesátka na krku, rozvod za sebou, děti rozlítané po světě a vy bezmyšlenkovitě chodíte do práce a zpět. Děti se pomalu neozvou, kamarádi mají svůj vlastní život a problémy a nemají na vás čas. Sedíte doma a přemýšlíte o smyslu života, kam jste to dotáhli a co jste zažili. Najednou máte pocit, že kdybyste mohli žít ještě jednou, žili byste úplně jinak. A tak doma sedíte a sedíte, vyslechnete si po telefonu kamarádku, která tvrdí, že její vztah „paráda“, všechno klape tak jak má, ale to, že lže jako když tiskne, vás nenapadne. Všichni se mají dobře, jen vy vnímáte, že jste ti, kterým se všechno sesypalo… Nikdo vám nerozumí a vyhlídka do dalších let je mizivá. Člověk už je líný něco od základů měnit.

3. Profese zahrnující kontakt s lidmi

Doktor, který operuje dítě s rakovinou, ale nezachrání ho. Pod jeho rukama mu zemře pětiletý nemocný chlapec, kterému v očích svítila touha po životě. Po práci jde domů a cestou potkává lidi, kteří bez úsměvu procházejí kolem něho, nemají problémy, ale přesto se neusmívají, chlapec se usmíval – chtěl žít, kdežto většina lidí kolem něho si přeje pravý opak.

Psycholog, který musí poslouchat své pacienty, ale nikdo neposlouchá jeho. Všem dobře poradí, na krku mu zůstane spousta lidských problémů, které nemůže vypustit z hlavy. Přemýšlí o ženě, kterou mlátí její manžel a ona ho přesto neopustí. Slýchá o traumatech lidí, kteří byli znásilněni, v mládí ponižováni a celý jejich život je tím narušený. Psycholog by si neměl problémy brát domů, musí se od nich oprostit. Ale jde to?

 4. Závislost všemožného druhu

Lidé si za ni ve své podstatě mohou sami. Avšak, proč začali pít, proč začali brát drogy, na to se jich většinou nikdo nezeptá. Všichni vidí jen opilce spící na zemi, feťáky zubožené drogami. Otázkou je, zda začali z nudy, nebo z nějakého problému majícího vážnější charakter. Někdy je to těžké posoudit, někdy je lehké odsoudit. Lidé prahnou po štěstí, snaží se utéct z reality, být alespoň na chvilku šťastní. Znát svou míru je důležité, dávat si pozor je mnohdy těžké. Okolí jim pomocnou ruku podává nerado. Vždyť jsou to hazardní hráči, feťáci a ochlastové… A někdy si řekneme, zda vůbec stojí o naši pomoc.

5. Závažná onemocnění

Jít k lékaři s nepatrnou bulkou v prsu s tím, že to nic nebude, přece jsem celý život jedla zdravě, žila zdravě… a diagnóza zní – zhoubný nádor. Sedíte v židli a posloucháte, jak vám tenhle člověk říká slova, která jste slýchala, ale opravdu jen slýchala – chemoterapie, ozařování, pobyt v nemocnici, vzít si dlouhodobé volno v práci. Nádor je zhoubný! Myšlenka za myšlenkou: Žila jsem tak, jak jsem chtěla? Co bych teď udělala jinak? Najednou víte, že jste toho spousty nestihla a že žít chcete! Ale pak přijde první chemoterapie. Ta se údajně ještě dá přejít. Ale druhá, třetí, čtvrtá, pátá…

Depresivní? Značně pesimistické? Mnohdy právě tito lidé nepřestávají věřit v dobrý konec a sebevražda pro ně nepřichází v úvahu. Při čtení výše zmíněných rizikových faktorů cítíme obdiv k lidem, kteří dokázali najít sílu a bojovat. Tito lidé nám svým životním příběhem dokáží předat trochu síly a jsou našim vzorem.

Foto: Pavlína Pokorná

Typy sebevražd

• bilanční – můžeme o ní také hovořit jako o sebevraždě plánované, která je dokonale promyšlená a naplánovaná v naprostém soukromí. Tento druh sebevražd vyhledávají zejména vážně nemocní lidé.
• impulzivní – vzniká na základě náhlého popudu, při dlouhodobých depresích. Stává se, že impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými „volá o pomoc“. Pokud se sebevraha podaří včas zachránit, je tu velká naděje, že se u dotyčné osoby opět obnoví chuť do života.
• forma protestu/demonstrativní – člověk nejedná s úmyslem zabít sám sebe, ale upoutat k sobě pozornost lidí kolem sebe, můžeme ji považovat za tzv. volání o pomoc.
• sebevražedný pokus – „nedokonaná sebevražda“, sebevrah svůj úmysl zemřít přehodnotí, nebo mu v něm někdo zabrání.
• sebezabití – jde o smrt vlastním přičiněním (např. když opilý spadne ze srázu).
  

  Foto: Pavlína Pokorná

A jak na sebevraždu pohlížíte vy? Je to pouze zbabělý útěk od problémů? Byli byste schopni opustit své přátelé, rodinu a blízké, a zprovodit se ze světa? Sáhli byste si na svůj život, kdyby vám situace nedávala jiné řešení?