Bafaje dýmku řeší nejznámější detektiv všech dob nerozluštitelné záhady už několik staletí a všechny přitom nutí k obdivu. Už se dočkal několika filmových tváří, ale co když ho někdo pojme akčněji, než jak ho sir Doyle stvořil? S prvním dílem Hollywoodské adaptace jsme byli svědky ohromného úspěchu, jak na tom ale bude díl druhý?
Ozývají se názory, že obecenstvo touží po akčnějších verzích tradičních příběhů, že kde není krev, to není film a podobně laděné slogany. Proto se nechodíme do kin zamilovat, nechodíme se ani tolik zasmát, jako sednout si doprostřed rvačky. I Sherlock Holmes, který pro nás donedávna byl rozvážným, i když trochu podivným mužem ve středním věku s dýmkou a houslemi, se mění. K lepšímu?
Watson: Pojeďme domů, Holmesi.
Holmes: Souhlasím. Pojeďme domů… přes Švýcarsko.
Robert Downey jr. jako Sherlock (k)lame dívčí srdce a používá nejen svého intelektu, ale (pozor) i rychlých ocelových pěstí a bleskurychlých dedukcí hodných jasnovideckého ocenění. Společně se svým přítelem Johnem Watsonem se snaží rozřešit spleť záhad, která vede k jedinému jménu: Moriarti. Příběh je směsicí toho, co známe i neznáme z knih, jmen, které se tam kdy objevily, i lehce poupravených dějových zápletek.
Každopádně ať už je to mix jaký chce, nevěstí nic špatného. Dějová linka byla promyšlená poměrně do detailu a kamera je přímo strhující. Nutí diváka jen zírat a čekat, co se bude dít dál a kterým směrem že se to náš detektiv vrhne příště.
Nesmíme opomenout přítomný vtip ani špičkovou hudbu z plodné dílny skladatele Hanse Zimmera. Není co vytknout, snad kromě Sherlockových myšlenkových úvah, které občas mozek normálního smrtelníka není schopen pojmout.
Celkově film rozhodně stojí za vidění. Dal by se označit za jeden z těch mála, kdy se druhý díl vyrovná, ne-li přímo předčí ten díl první. Výborně, Sherlocku!
