Nejdříve státní maturity, do kterých se investují nemalé peníze a které jsou nakonec pouze o štěstí tipnout správnou odpověď, teď placené školné. Od politiků se očekává, že budou vyvíjet smysluplné aktivity, ale někdy je lepší nedělat nic, než vymyslet něco, co polovinu republiky rozdělí na dva odlišné názorové tábory.
Státní maturity podle ministra školství dopadly podle očekávání – jedna pětina studentů na první pokus neuspěla – a podle statistik jsme mohli zjistit, že šlo převážně o studenty učňovských oborů. Na opravných zkouškách jich neuspělo skoro padesát procent. Někteří profesoři středních škol se chytají za hlavu při pomyšlení, jaké papírovaní je zas tenhle rok čeká. Avšak kantoři a studenti si mohli protestovat jak chtěli, ale ničeho nedosáhli. Bude to tak i se zavedením školného?
Hrozba přicházejícího školného zatím nevyvolává žádný velký ohlas. Chudí studenti tiše doufají, že se jejich noční můry nestanou skutečností, bohatým je to jedno, nebo jsou dokonce rádi, že budou mít větší možnost dostat se na vysokou školu. Skutečnost se má tak, že i když se školné ve společnosti nediskutuje, neznamená to, že by na něj vláda zapomněla. Ba naopak, ministři si ho na nás potichoučku připravují, aniž by vyvíjeli jakýkoliv rozruch.
„Dvacet tisíc na rok není moc…“
Je pravdou, že průměrný český student je schopný si vydělat během jednoho roku na brigádě uvedenou částku. Ale čas na brigádu se samozřejmě liší náročností jednotlivých oborů. A co když si chce student během let svého studia shánět neplacené praxe, aby měl po absolvování školy větší uplatnění na trhu práce? Názor „bez praxe do práce nelez“ zastává bohužel valná většina zaměstnavatelů. A tak je docela možné, že po skončení školy budete dále pokračovat v brigádách, zajišťovat si neplacené praxe a nemít ani na nájem privátu, natož vlastního bytu.
„Zlepší se kvalita výuky a profesoři budou učit lépe…“
Se zavedením školného a zvýšením platu učitelů si můžeme klást otázky, na které už předem známe odpověď. Mnozí z nás mají jistě tak velkou fantazii, že si dokážou představit profesora, jak se s platem o pár tisíc víc, žene do práce s nadšením a ochotou změnit svůj přístup k výuce. Je velice nepravděpodobné, že si profesoři z vlastní iniciativy zaplatí kurz prezentačních dovedností, aby ovlivnili, zda jejich studenti v hodinách budou usínat, či ne. A nepochybně se všichni kantoři přihlásí na placenou přednášku „Nechovejte se ke studentům jako k věcem, mějte je rádi jako své vlastní děti – jste za to placeni.“
„Spousta lidí se na VŠ fláká, přestupuje z oboru do oboru…“
Pan ministr Dobeš měl veliké štěstí, že za svých studentských let neplatil nic, dnes by si zřejmě těžce šáhl do kapsy. Málokdo ví, že ministr studoval tři a půl semestru na Teologické fakultě na kněze, ale to jen do té doby, než nastoupil na Filozofickou fakultu a začal studovat psychologii. Kdyby šel studovat v roce 2013, tohle přebíhání ze studia do studia by mu vyšlo zhruba na 135 000kč, a v době, kdy je nezaměstnanost vysoká a absolventi mají potíže sehnat práci, by se mu mohlo stát, že by školné splácel až do důchodu. A samozřejmě by nadával na současného ministra školství, že se z nás, chudých studentů, snaží udělat finanční otroky státu…
A jaké je vaše hodnocení přecházejících a nadcházejících reforem školství? Zamysleli jste se někdy, jestli váš názor na věc není ovlivněn tím, zda jste již dostudovali a nikdy jste žádnou „finanční krizi“ nezažili? Nebo jste skupinka lidí, kteří se školném nesouhlasí jen proto, že jsou líní jít do práce a budou svoji „rozhazovačnost“ muset zkrátka držet na uzdě? Napiště nám svůj názor i vy!
