Snad každý z nás, kdo prošel tzv. masovým soužitím během studentských let, se nemohl vyhnout onomu trapnému momentu, kdy ve vedlejší místnosti probíhá něco, čeho (mít na výběr) bychom se opravdu neradi účastnili. Bohužel realita je značně odlišná a načasování takových situací nezávisí na nás.
Je to jako noční můra, ale s tím rozdílem, že se můžete štípat jak chcete a s nulovým výsledkem. Zatímco ve vedlejším pokoji se vaši spolubydlící oddávají sexuálním hrátkám v blažené nevědomosti, vy trpíte se skripty v ruce a naprostou poruchou koncentrace. Zatímco oni si vychutnávají každý okamžik, vy počítáte každou minutu, kdy už to skončí. Zatímco si oni užívají „svou“ šťastnou chvilku ve dvou, netuší ještě, že je to spíše nešťastná chvilka ve třech.
Vysoká škola a sex jdou ruku v ruce spolu, nemá cenu mlžit. Alespoň drtivá většina studentů si pro tuto kratochvíli vždy najde skulinku o víkendu či v náročném denním plánu: škola – oběd – škola – knihovna – učit se. Někdo popřípadě – práce („hospoda“ si každý doplní sám podle vlastního svědomí). Je potřeba proto zvážit typ spolubydlení, který nám bude vyhovovat nejvíce. Pokud si ovšem nemůžeme dovolit vlastní byt.
Zlo č. 1: Průchozí pokoj
Ten, kdo ještě neodhalil skryté krásy průchozího pokoje, nechť poslouchá bedlivě. Nejdříve to vezmeme z pohledu toho, kdo bydlí v pokoji průchozím. Základním problémem je fakt, že není úniku. Není zkrátka cesta jak se vyhnout setkání „po“. Asi není úplně třeba vysvětlovat, co a jak chodí a běží, když dva se rádi mají. V každém případě hned, jakmile rámus utichne, přichází na řadu sprcha.
Pokud máte to štěstí a váš spolubydlící je průměrně až podprůměrně náruživý, čeká vás tenhle noční nudistický pochod pouze jednou za večer. Pokud takovým šťastlivcem nejste, je možné, že nočních výprav přibude, a je třeba se připravit na přerušovaný spánek. V nejlepším možném případě náruživci již zůstanou v koupelně a tam si pečlivě odbudou co musí. A takové noční povrzávání ve vaně je přeci jen příjemnější alternativou, u které by se už dalo spát.
Vezmeme-li to z úhlu pohledu toho, co se pouze dostává do svého pokoje přes tzv. průchoďák, je třeba skousnout fakt, že těžko opustíte svůj pokojík, pokud slyšíte ony vzdechy. To může způsobit značné obtíže při nutné potřebě navštívit toaletu. Pravděpodobně tedy nezbude nic jiného než začít hru na čekání, dokud nezaslechnete šustění papírových kapesníků.
Zlo č. 2: Sdílení pokoje
Tato forma je velice oblíbená kvůli velice nízkým provozním nákladům za bydlení. Má však své mínusy, před kterými je nutno varovat. Při předpokladu, že se nejedná o extrém typu „Nebuď blbá, on už určitě spí!“, se jedná o jistou formu směnného programu. A sice veškeré blízce kontaktní návštěvy jsou předem hlášené, aby si ostatní mohli zařídit vlastní program na daný časový úsek, nebo si obstarat spaní úplně na jiném místě. Takový odchozí na tom ovšem nemusí vůbec tratit, bývá totiž dobrým zvykem úplata v minimální podobě vstupenky do kina, nejlépe na tříhodinový celovečerňák. A pokud nejde o úplného držgrešli, tak se vám podaří zajít i na 3Déčko.
Asi nejdůležitějším krokem je překročit stud a promluvit si hned na začátku o dalším vývoji fungování v bytě. Nenechat to zajít až za neúnosnou hranici, kdy jeden v domnění, že nedělá nic špatného, neustále posouvá mety ve svých dovednostech, a ten druhý získává averzi k tomu prvnímu. Jasně stanovit mantinely a pravidla. Dusit v sobě vztek a střádat v sobě zážitky spojené s tímto typem útlaku nakonec stejně vede k vyústění ve velký konflikt, který už se nepovede ve stejném duchu jako včasná domluva.