Sexuální tematiku, která se mění spolu s českými zvyky v ryze asexuální, představuje Jan Hřebejk ve svém novém filmu Svatá čtveřice, jež se před nedávnem objevil na plátně. Za skvost české filmové scény se toto dílo opravdu pokládat nedá, ale otázkou je, zda by si zasloužilo tolik kritiky. Jak se říká, nenadchne, neurazí.
Když se dva světy spojí v jeden, není to občas na škodu. Ovšem dvě rodiny žijící pár metrů od sebe, už tak zapletené láskou svých dětí, tak tady něco smrdí. Elektrikáři Ondra (Hynek Čermák) a Vítek (Jiří Langmajer) se ocitají ve zcela běžné situaci manželství po dvaceti letech. Nápady ubývají, vzrušení opadlo, každý večer se stává nudným stereotypem. Dokud jejich manželky Dita (Viktorie Čermáková) a Marie (Marika Procházková) nepřijdou s nápadem udělat si se svými drahými polovičkami dovolenou ve čtyřech na karibském ostrově, kde dostali Ondra a Vítek za úkol dát do pořádku elektrické vedení. Dovolená se mění v jedno velké sexuální dobrodružství, když se v hlavě téhle čtveřice zrodí ďábelský plán, jak zkusit zabít manželskou nudu. To by ovšem každý z nich musel nechat city stranou…
Nutno podotknout, že od Jana Hřebejka, stvořitele Pelíšků, Šakalích let a dalších skvělých filmů české produkce, se čekalo víc. Tolik báječných knih a námětů Michala Viewegha by si zasloužilo zfilmování. Kombinace těchto dvou vážených umělců jednoduše tolik neklapla. Některé „hanbaté“ scény působí až moc strojeně, jiné ale naopak vtipně a trefně. Zhodnotit objektivně tento film je opravdu ,,prekérka“.
Na ČSFD je film hodnocen jako podprůměrný, tedy pětačtyřiceti procenty, což se mi zdá přehnané a spousta rádoby intelektuálů zde absolutně nepochopila většinu vtipů, kterým se (alespoň u mé návštěvy) celé kino směje. Jednoduše, snaží se hrát na něco, co normální populaci lidí, která se ráda odreaguje a přitom nemusí psát dlouhosáhlé komentáře na tomto serveru spolu s jednohvězdičkovým ohodnocením, prostě nezajímá.
Já osobně se shoduji s těmi názory, že film vám z velké většiny opravdu nic nového nedá. Herečka Viktorie Čermáková působí ve většině momentů filmu nepřirozeně a vyloženě přehrává, na zbytek herců si ovšem nelze stěžovat a Jiří Langmajer nezklamal, i když jsem si jej ve většině filmů jen zřídka oblíbila.
Základní fakt byl ovšem ten, že kino se smálo. Tento film zajímal téměř všechny věkové kategorie a vzhledem k tomu, že nebyl člověk, který by zůstal zcela chladným, lze film hodnotit oddechově a kladně. Já sama jsem se nejednou pozastavila nad záměrem tohoto díla. Co tím chtěl básník říci? Chtěl snad odradit mladou populaci lidí před manželstvím a povinnostmi? Nebo ji naopak podpořit mladistvou láskou dětí hlavních hrdinů? Chtěl nás snad upozornit na to, že český národ lpí na věrnosti a trochu popustit uzdu fantazii by nám jen prospělo?
Před navštívením minikina jsem si přečetla plno záporných recenzí o tom, jak je film trapný, nedomyšlený, úplně o ničem. Jít s tímto pocitem do kina se občas vyplatí, jelikož můj konečný dojem spoludozníval s hlavní melodií filmu, a přestože byl dost rozpolcený a konec téhle čtyřky na mě byl až moc bohémský, popadla mě dobrá nálada a pocit zklamání se nedostavil.
