Každý rok je to stejné. Z výloh obchodů se na nás valí růžová srdíčka a my jsme doslova zahlceni reklamou a upozorněními, že je tu opět sv. Valentýn. Přitom ne vždy o to stojíme. Stále častěji se mezi námi objevují odpůrci tohoto svátku. Pro jiné je to den, kterého se nemohou dočkat. Zda jej slavíte, je vaše volba, nikoli povinnost.
Málokterý svátek tolik rozděluje naši společnost jako sv. Valentýn. Jeho zarytí odpůrci často tvrdí, že jde pouze o komerční americký svátek, na kterém nejvíce vydělávají obchodní řetězce. S druhou částí věty pravděpodobně bude souhlasit většina lidí.
Ať už chceme, nebo ne, Valentýn se u nás zpopularizoval natolik, že už několik týdnů před dnem D nacházíme téměř na každém kroku reklamu a výzvu k tomu, abychom své lásce koupili nějaký super úžasný a hlavně romantický dárek – čokolády ve tvaru srdíček, plyšáci, květiny či víkendové pobyty pro dva. Hlavně aby bylo vše dokonalé, romantické a plné lásky. Z té záplavy srdíček mnohdy až oči přecházejí. A obchodníci si mnou ruce.
Svátek sv. Valentýna ale nemá původ ve Spojených státech, jak se dnes ještě někteří domnívají.
Historie
Mezi lidmi se rozšířilo několik legend, které vysvětlují, jak svátek vznikl. Jedna z nich říká, že sv. Valentýn byl kněz v době císaře Klaudia. Vládce to byl velmi krutý a toužil po moci. Chtěl si vybudovat nejsilnější armádu ze všech armád široko daleko. Do ní v té době mohli nastoupit pouze svobodní muži. A mnoho jich po vojenském šatu netoužilo. Klaudius se domníval, že muži před nástupem do armády raději upřednostňují lásku, a dal vyhlásit všeobecný zákaz svatebních obřadů. Myslel si, že tak snáze rozšíří řady svého vojska.
Kněz Valentýn kromě Boha věřil taky v lásku, a tak se rozhodl nedodržovat předepsaný zákon a dál tajně oddával mladé zamilované páry. Obřady probíhaly v romantickém duchu, pouze za svitu svíčky. Při jednom z nich ale do kostela vtrhli vojáci císaře Klaudia a Velentýna zadrželi.
Klaudius jej nechal zavřít do vězení. U oken Valentýnova žaláře se postupně začaly shromažďovat drobné dárky a dopisy od těch, které Valentýn stihl oddat nebo kteří mu tím chtěli projevit podporu a účast. Stejně jako on totiž věřili v lásku. Dcera jednoho z mužů, kteří Valentýna v žaláři střežili, chtěla kněze také navštívit a svolení si vyprosila na svém otci. Valentýn se do dívky okamžitě zamiloval. Když nadešel den jeho popravy, zanechal pro ni dopis, ve kterém se jí vyznával ze svých citů k ní a podepsal jej slovy: „S láskou Tvůj Valentýn.“
Romantická přáníčka, tzv. Valentýnky, si posíláme dodnes.
Tři přístupy ke sv. Valentýnu
Věřím, že stále existuje mezi lidmi mnoho těch, kteří mají svátek zamilovaných rádi a těší se na něj. Nenechají si jej zničit ani všudypřítomnou masivní reklamou ani otrávenými obličeji těch, kteří se proti Valentýnu nepokrytě bouří. Naopak je pro ně 14. únor příležitostí, kdy mohou strávit krásný den se svou přítelkyní či přítelem, obdarují se drobnými dárky a oslaví společně svou lásku. Třeba u romantické večeře, filmu, svíček. Každému podle jeho vkusu.
Co když ale zrovna žádného partnera nemáte a to, co se děje kolem svátku sv. Valentýna ve vás jen prohlubuje vztek a depresi z toho, že jste sami? Co když máte po krk všech těch srdíček, romantických nabídek a sladkých řečí? Napadá mě – slaví se u nás vůbec den nezadaných? Možná, že by nebylo na škodu podobný svátek zavést, aby si na své přišla i druhá skupina, co myslíte?
Faktem je, že tyto dny jsou pro nezadané velmi náročné, zvláště, když jste citlivější povahy. Otevírá se před vámi nekonečný prostor pro pocity méněcennosti a smutku, protože se náhle zdá, že jste snad jediní na světě, kdo nemá žádnou lásku. Možná byste se divili, kolik lidí prožívá podobné pocity. Věřte, že v tom nejste sami!
A pak může nastat ještě jedna situace. Partnera máte, ale Valentýna z různých důvodů neslavíte. Nic vám to neříká a dohodli jste se s partnerem nebo partnerkou, že tento svátek zkrátka vypustíte. Není pro vás důležité, co právě stojí v kalendáři. Nebo nechcete slavit svátek, který ani nemá české kořeny, a raději si počkáte na našeho 1. máje.
Den jako každý jiný
Asi nikomu nepřísluší hodnotit ten či onen přístup k věci u někoho jiného. Každý na ni máme svůj názor a pohled, který asi nezměníme. Pravda je ovšem taková, že díky médiím a obchodním lákadlům se z docela krásného svátku stalo něco, co s jeho původní myšlenkou nemá mnoho společného. A možná také z tohoto důvodu někteří z nás sv. Valentýna razantně odmítají.
Ať chceme nebo ne, jsme okolním děním současných dní tlačeni do toho, že to jediné správné je mít partnera. A slavit s ním svátek zamilovaných ve velkém stylu. Jako by to snad byla povinnost. Člověk aby si skoro připadal divně, když nezapadá do většinového názoru.
Čtrnáctý únor je ve své podstatě den jako každý jiný. Uvědomme si prosím, že lásku nemusíme projevovat jenom svému partnerovi, ale třeba i kamarádům nebo mamince. A nemusíme tak činit pouze dnes. Je to jenom naše volba, zda si k projevení náklonnosti a lásky vybereme dnešní den nebo kterýkoli jiný. A je jenom na nás, jakou podobu bude naše vyznání mít. Většinou nejsou zapotřebí velká gesta, stačí maličkost – obejmutí, pěkná SMSka nebo věta „mám tě rád/a“. Můžete to zkusit! Věřte mi, bude to stát za to! Dnes, stejně jako třeba 5. května.
