Ne každé dítě má to štěstí, že se mu od rodičů dostává příkladné péče a lásky. U některých dětí bychom mohli pozorovat tzv. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, který se v odborné literatuře objevuje pod zkratkou CAN (Child Abuse and Neglect). Rozhlédněme se. Třeba právě někde blízko nás je někdo, kdo potřebuje naši pomoc.
Syndrom zahrnuje veškeré aktivity, kterých se na dítěti ať už vědomě, či nevědomě dopouští dospělý člověk (např. rodič, vychovatel apod.) a následkem kterých dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte.
Existují určité kategorie rodičů, které tomuto chování podléhají více než jiní. Bývají to často alkoholici, toxikomani, lidé, kteří jsou dlouhodobě ve stresu, osoby s psychickými obtížemi, poruchami osobnosti nebo lidé agresivní.
Také mezi dětmi najdeme určité skupiny, které jsou syndromem CAN ohroženy ve větší míře:
- Děti s LMD – jsou často neklidné, zlostné, nesoustředěné, mění nálady, a to u některých rodičů způsobuje agresivní chování.
- Děti mentálně retardované – jsou opožděné a rodiče cítí zklamání nebo frustraci.
- Děti se sníženými intelektovými schopnostmi – mívají ve škole horší prospěch, mohou být sociálně neobratné. Jejich chování rodiče často provokuje.
- Děti tělesně neobratné – mají problémy s koordinací svých pohybů, nezřídka tak věci ničí, rozbíjí. Jeví se jako nešikové.
Tělesné týrání
Tělesné týrání můžeme rozdělit na aktivní a pasivní.
Mezi aktivní formy můžeme zařadit jakékoli násilné aktivity směřované k dítěti, stejně jako zanedbání péče o něj, což může způsobit jeho poranění či dokonce smrt. Jedná se o bití rukou nebo jakýmkoli jiným předmětem, bodné a sečné rány, střelná poranění, kopání do dítěte, snaha jej popálit, kousat nebo též dítě svazovat, dusit a škrtit.
Pasivní fyzické týrání se týká zanedbávání péče o dítě. Bývá nedostatečně živeno, chybí mu důležité vitamíny a v nejhorším případě může u dítěte dojít i k zástavě růstu. O týrání hovoříme také tehdy, jestliže rodiče dítěti odpírají lékařskou péči a nechodí s ním na preventivní prohlídky nebo mu odmítají poskytnout první pomoc v případě úrazu.
Nedostatky ve výchově a vzdělání – rodiče dítě málo (nebo vůbec) motivují k učení a to má za následek nerozvinutí jeho mentálních schopností. Dítě má často v sobě skrytý potenciál, který se ale nemůže projevit, protože není podporováno ze strany rodičů. Tak může být dítě i negramotné.
Nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany – postihuje děti bez domova, které o bydlení přišly vlivem přírodní katastrofy (zemětřesení, povodně) anebo z domova z vlastní vůle utekly, protože mohly zažívat psychický či fyzický teror.
Vykořisťování dětí – znamená nucení dítěte do práce nebo žebrání.
Pokud vůbec dítě tyto útoky přežije, odnáší si s sebou do dalšího života jizvy na duši a trvalé poškození psychického zdraví.
Psychické týrání
Má negativní vliv na další citový vývoj dítěte. Zde hovoříme o verbálních útocích, které napadají dítě a jeho sebevědomí, dále pak ponižování nebo zavrhování. Není dobré, je-li dítě vystavováno konfliktům mezi rodiči. Mělo by mít doma pocit bezpečí, a jestliže se cítí ohrožené, nejisté nebo má z něčeho strach, způsobuje mu to psychické trauma, které se možná projeví o mnoho let později, ale přesto se projeví. Někteří rodiče kladou na své děti nepřiměřené nároky, jsou ambiciózní a neuvědomují si, že dítě možná není schopno jejich přání splnit. Místo toho, aby jej podporovali, slovně na něj útočí.
Takové dítě má potom nerealistický náhled samo na sebe. Buď se nezdravě podceňuje, nebo naopak přeceňuje a činí mu potíže navazování a udržování mezilidských vztahů.
Sexuální zneužívání
Pohlavní zneužívání je jakékoli nevhodné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu nebo jakékoli sexuální činnosti, při níž je fyzicky či duševně ohroženo. Řadíme sem doteky, sexuální styk nebo vykořisťování dospělou osobou (rodič, příbuzný, odborný pracovník, ale i naprosto cizí osoba)
Sexuální zneužívání můžeme rovněž rozdělit na bezdotykové a dotykové týrání.
Bezdotykové týrání zahrnuje vystavení dítěte počínání exhibicionisty nebo nucení dítěte ke sledování pornografických materiálů.
Dotykové týrání, jak už z názvu vyplývá, je jakékoli chování dospělého, při němž dochází k pohlavnímu styku, laskání pohlavních orgánů, prsou, nebo orálnímu a análnímu sexu. Dítě je přímo zapojeno do sexuálních praktik, ačkoli si to nepřeje a je to pro něj bolestivé, nepříjemné, ponižující… Nejčastěji dochází ke zneužívání dětí otcem (nebo nevlastním otcem), v mnoha případech zneužívá bratr svou mladší sestru. Takové jednání se ovšem nedá kategorizovat, pachatelem se může stát kdokoli.
Podle Světové zdravotnické organizace bylo 10–40 % žen a 5–20 % mužů v dětství nebo dospívání sexuálně zneužito. Čísla jsou to strašlivá. Dítě může být při těchto praktikách poraněno fyzicky, vždy je ovšem zraněno a poškozeno na své osobnosti. Trauma si ponese po celý zbytek života. Zneužívané děti mívají problém v navazování partnerských vztahů, ale také v oblasti intimity a sexuálního života v partnerství či manželství.
Zanedbávání
Projevuje se nedostatkem péče o dítě. Rodiče, kteří dítě zanedbávají, mu neposkytují dostatečnou výživu, oporu, bydlení nebo ošacení.
Psychické zanedbávání – u dětí je patrné celkové psychomotorické opoždění. Výrazné je opoždění vývoje řeči a sociálních dovedností. Takto postižené děti navazují později a těžce vztahy uvnitř skupiny stejně starých dětí a jsou často žárlivé, vynucují si pozornost a projevy náklonnosti. Některé jsou agresivní vůči druhým dětem.
Často se můžeme se zanedbanými dětmi setkat v rodinách, kde je nízká sociální, ekonomická nebo kulturní úroveň. Výjimkou nejsou ovšem ani případy, kdy k zanedbávání dochází v rodině, která je materiálně zajištěná a v okolí by nikdo nehádal, že může za zavřenými dveřmi k tomuto jednání docházet. Pokud jsou rodiče příliš zaneprázdnění a tráví mnoho času v zaměstnání, snaží se dítěti vykompenzovat svou nepřítomnost nebo nedostatek lásky velkým množstvím hraček nebo finančních prostředků. Dítě, na které nemají rodiče čas, bývá velmi často odkládáno do mateřské školy nebo je posazeno před televizi, aby od něj byl tzv. pokoj.
Děti, které byly v dětství zanedbávané, vykazují v dospělosti častěji sklon k drogové závislosti, závislosti na alkoholu, mívají horší prospěch nebo problémy ve vztazích.
Systémové týrání
Je způsobeno systémem, který místo toho, aby dítě chránil, mu způsobuje další traumata.
- Dítěti je upřeno právo na informace.
- Je mu upřeno právo být slyšen.
- Je neprávem odděleno od svých rodičů.
- V denních zařízeních (škola, zařízení pěstounské péče) dochází mnohdy ke špatné péči nebo k zanedbávání dítěte.
- Necitlivé lékařské prohlídky způsobují dítěti trauma.
- Dítě prožívá úzkost při kontaktu se soudním systémem.
- Nedostatečná snaha úřadů, aby mohlo dítě zůstat se svou rodinou.
Pokud vás problematika týraných a zanedbávaných dětí zaujme, doporučuji k přečtení knihu podle skutečné události Dítě zvané TO, kterou napsal Dave Pelzer.
